Hawai'i - The Big Island

Ostrov Oahu se nám líbil, ačkoliv nám bylo jasné, že vzhledem k počtu turistů není úplně typickým reprezentantem havajské kultury. Nasedáme do letadla v Honolulu směr Big Island a využíváme služeb sympatických Hawaiian airlines, jež zajišťují spoje mezi všemi ostrovy a fungují v podstatě jako místní MHD. Je zajímavé, že z ostrova na ostrov se nedá dostat lodí. Několik spojení existovalo v minulosti, ale byla prý z ekologických důvodu zrušena. Přelet z Oahu na Big Island trvá asi 25 minut (zhruba jako ze Zličína na Můstek), během letu zahlédneme ostrovy Molokai a Maui. Jak již název napovídá Big Island je největší z havajského souostroví a je populární zejména díky své aktivní sopce, která se čas od času připomene menší či větší erupcí. To je pak ostrov plný tzv. lava hunterů, kteří témeř riskují své životy, aby si mohli zblízka vyfotit efektní tekoucí lávu vytvářející zajímavé formace. Jsem si jistá, že česky turista by si nad ní opekl buřt:)
Přistáváme v Hilo na východní straně ostrova, která by měla být oblastí, kde stále prší. Dnes je ovšem krásně, a nemůžeme tak potvrdit, že Hilo by mělo dle průvodce být "the rainiest town in the U.S"
Rezervovali jsme si Bed and breakfast Hilo Shaka Shak v rezidenční čtvrti kousek od centra města, kde nás přivítá sympatická majitelka Cynthia. Ve svém domě pronajímá 4 pokoje a ráno připravuje výborné palačinky a michaná vajíčka. Všichni hosté snidají společně, mohli jsme tak během následujících 5 dnů poznat několik sympatických lidí. Tento typ ubytováni se nám moc líbí, protože nám umožňuje diskutovat s ostatními o jejich cestovatelských zkušenostech.
Odpoledne máme ještě chvíli čas na exkurzi kolem Hila. Je neděle odpoledne, místní tráví konec víkendu u oceánu, kde vidíme početné rodiny, jak grilují, šnorchlují a surfují. Na východní straně nejsou pláže a přístup do moře je o něco složitější, ale o to pěknější jsou okolní tzv. Beach parky. Rozkládáme ručník v jednom z nich a Steph se vydává prozkoumat místní vody. Voda je překvapivě studená, ve skutečnosti se zde mísí teplé a studené proudy, které vytvářejí podivné efekty, pokud se podíváte pod vodu. Steph se za chvíli vrací s tím, že musím jít s ním, že viděl želvu. A opravdu jich je pod vodou několik. Jsou jen kousek od pláže, kam si chodí pak večer a v noci odpočinout. Je to opravdu nádhera vidět je v jejich přirozeném prostředí. 

DEN 2

Hawai'i Volcanoes National Park je na programu následujícího dne. Po vydatné snídani máme velmi pomalé tempo a diskutujeme ještě se dvěma sympatickými Francouzkami, které také přespávaly u Cynthie a se kterými se ještě uvidíme na druhé straně ostrova při úžasném nočním potápění. Tím pádem se nám podaří odjet až kolem poledne, to ale není na škodu, protože v parku zůstaneme až do večera, abychom mohli obdivovat, co taková aktivní sopka děla po setmění. 
Zde si dovolím krátkou historicko-geologickou vsuvku. Na Havaji je v současnosti aktivní sopka Kilauea, jež se znovu probudila v roce 2008 po více než dvaceti letech spánku. Její starší sestra Mauna Lea, která svými erupcemi v historii vytvořila velkou část ostrova, je považována za neaktivní (pokud při vaší návštěvě vybuchne, považujte prosím předchozí tvrzení za bezpředmětné). Havajské sopky jsou v podstatě docela ukázněné a jejich erupce nedoprovazí (většinou) žádné výbuchy ani chrlení popela. Láva (většinou) klidně a relativně pomalu vytéká ven a v posledních letech to bylo jižním směrem do oceánu. Erupce z 80. let způsobila kompletní zablokování pobřežní cesty, pod lávou zmizela dokonce jedna celá vesnice a sopka vytvořila několik desítek hektarů nové země. Havaj je také unikátní tím, že se dnes můžete procházet po půdě, jež je mladší než vy. Erupce z posledních let lehce změnila směr a láva teče zejména přes zalesněnou oblast východním směrem. Momentálně tedy není vhodná doba pro pozorování horké lávy vlévající se do oceánu a nikdo v podstatě neví, kam bude další tok směrovat. Oblast kolem aktivního kráteru je od roku 2008 uzavřena, což platí i pro okružní vyhlídkovou cestu, a to kvůli nebezpečné koncentraci síry v kouři, jenž poklidně stoupá z kráteru.

A nyní už zpět k naší návštěvě, kterou shrnují následující body:

- ve Visitor centru jsme se nejdříve informovali o aktuálním stavu (který se může ze dne na den změnit) a místní ranger nám doporučil nejlepší pěší túry 
- během dvouhodinové vycházky po Kilauea Iki kráteru obdivujeme nejdříve tropický deštný prales, který pak velmi náhle končí na linii, kam dosahovala láva po erupci v roce 1959. Jednalo se o impozantní podívanou, když tenkrát fontána lávy dosahovala až rekordních 600m do výšky!
- kousek od kráteru se projdeme jednou z "lava tubes", což je v podstatě tunel vytvořený lávovým tokem. Celý ostrov je protkaný těmito tunely a pro lepší představu je můžeme přirovnat k sýru ementálu.
- autem jsme sjeli až k oceánu, kde cesta končí (protože tam je zalitá lávou). Zde se můžete procházet po lávovém poli, jež se rozprostírá všude kolem vás. Je to docela podivný pocit, protože láva působí na omak dost křehce a měkce. 
- večer se vracíme k visitor centru, od nějž je to už jen kousek k vyhlídce, ze které po setmění obdivujeme oranžovo-červenou záři vycházející z kráteru.

Park je opravdu občas dech beroucí pro ty, co ještě nikdy neviděli aktivní sopku. Na Stepha musím prásknout, že byl občas nespokojen s nedostatečnou viditelnou aktivitou poté, co již několikrát navštívil francouzský ostrov Réunion, kde místní vulkán pravidelně soptí a chrlí lávu, což je možné pozorovat zblízka.

DEN 3

Na doporučení naší francouzské spolubydlící jsme si na dnešek večer rezervovali potápění, během něhož bychom rádi zahlédli manty obrovské. Bude to moje první noční potápění, a tak se trochu bojím. Kontakt jsme dostali na jeden francouzský pár, který má potápěčské centrum na zapadni straně ostrova. Rozhodli jsme se, že jednu noc stravíme tam, abychom se nemuseli po potápění vracet do Hila. Jedeme přes jižní oblast ostrova, kde se zastavujeme na Black sand beach. Na ní je možné pozorovat početné želvy. A opravdu stačilo nandat potápěčské brýle a šnorchl a několik metrů od břehu už s námi plavou dvě. Želva je chráněna a je zakázáno se k ní přibližovat nebo dokonce sahat. Tady to bylo docela těžké, jelikož jich bylo hodně a nebály se nás. Využíváme naši kameru GoPro a podaří se nám natočit pár pěkných videí.
Odpoledne přijíždíme na západní pobřeží a jdeme se zaregistrovat na potápění. Přivítá nás majitelka Myriam z Francie, která žije se svým manželem na Havaji 4 roky. Vysvětluje nám, jak to bude večer probíhat a připravuje naši výbavu. 

Sraz máme v přístavu, odkud jsme původně měli vyjet lodí, ta ale byla bohužel poškozena (to to pěkně začíná), a budeme tak muset plavat od břehu. Začínáme být lehce nespokojeni s organizací, protože se musíme obléct na parkovišti a nést celou výstroj až ke břehu. Mně bolí od včerejška záda, a tak nejsem příliš nadšená. Začátek potápění byl tedy zpožděn o více než hodinu a půl. Dalším velmi negativním bodem byla absence jakékoli informace o tom, jak bude potápění probíhat. Samotný skok do vody ze skalnatého pobřeží byl už sám o sobě docela velkou výzvou. Následovalo 15 minut plavání v hloubce zhruba 3m (což jsme také nevěděli, že to bude tak daleko) a se silným proudem. Alain, který potápění vedl se pak najednou zastavil na jednom z korálových útesů a naznačil, že se máme zastavit zde a klesnout na dno. Hmmm to by bylo v pořádku, kdyby všude nebyl již zmiňovaný útes, na kterém bylo několik mořských ježků. Do toho byl stále velmi silný proud, který v podstatě znemožňoval jakoukoli stabilizaci. Nezbývalo nic jiného, než se chytit jednoho z korálů, což se samozřejmě nemá, protože každý potápěč ví, že korál po doteku umře. A toto všechno se odehrávalo ve tmě, kterou prozařovaly pouze naše lampy. Takže jsme na místě a čekáme. Je to docela strašidelné, ale okolní rybičky vypadají v pohodě, možná se jim moc nelíbí, ze je budíme našimi světly. A pak se objeví první manta, která elegantně přiletí hned naproti mně. Je to dobrý, viděli jsme aspoň jednu, říkám si! Manty jsou totiž přitahovány silným světlem, ve kterém vidí plovoucí plankton, jimž se živí. Následně už jsem je nestíhala počítat, připlula i jedna opravdu velká (2,5m) a zůstali s námi až dokonce potápění. Bylo opravdu krásné pozorovat, jak proplouvají těsně kolem nás. Zastavily se vždy až těsně před světlem a provedly elegantní obrat. Jedna proplula tak blízko nad moji hlavou, že mě lehce pleskla křídlem do čela. Manty nejsou nebezpečné, nemají na rozdíl od ostatních rejnoků žádný bodák. Naopak působí velmi klidně až étericky. Tancují kolem nás opravdu dlouho a Steph se snaží filmovat, co to jde. Bylo docela těžké zkoordinovat lampu, kameru a záchytný bod na korálu. Stephovi navíc došel vzduch a musel tak doplavat zpět napojený na Alainovu bombu. Manty nás doprovází i při zpátečním plavání a nakonec zmizí ve tmě.
Abych to tedy shrnula, potápění to bylo opravdu nádherné, byli jsme moc rádi, že manty připluly, občas se stává, že za 100EUR za osobu neuvidíte nic...Co se organizace týče, byli jsme upřímně lehce v šoku, protože to bylo z tohoto hlediska bylo zatím nejhorší potápění, co jsem zažila. 
Nicméně to rozhodně stálo za to!

DEN 4
Na noc jsme zůstali v Captaine Cook na západním pobřeží a večer se vrátíme do Hila. Přes den ještě stihneme šnorchlování na jednom z nejhezčích míst na ostrově, kde jsou obří korálové útesy a spousta barevných rybiček. Doufali jsme, že bychom mohli vidět delfíny, ale zrovna ten den v zálivu nebyli.
Za zmínku ještě stojí naše večerní pozorování západu slunce z nejvyššího vrcholu Havaje - Mauna Kea, jež přesahuje 4000 m. Po velmi dorbodružném a kodrcavém výjezdu autem (cesta není vhodná pro auta, co nemají pohon na 4 kola, což byl náš případ - samozřejmě:) zabíráme místo na západní straně vrcholu. Kolem nás je několik budov, kde se nacházejí jedny z největších teleskopů umožňující náhlednout do vesmíru. Mauna Kea je ideálním místem, protože její vrchol je téměř vždy nad mraky a podmínky jsou zde ideální. Oblékáme si vše, co máme s sebou včetně goretexových bund, teplota nepřesahuje 5 stupňů! Západ slunce byl krásný a když se setmělo, viděli jsme po dlouhé době opravdu černé nebe a dobře viditelnou mléčnou dráhu.

Zítra brzy ráno odlétáme na Maui, kde bychom se chtěli opět potápět a sjet nějakou tu vlnu alespoň na body boardu.

Poznámka: nedlouho po našem odjezdu se zvýšila aktivita havajské sopky, která začala znovu chrlit lávu. Byl dokonce vyhlášen stav ohrožení v některých obydlených oblastech, k nimž se tok lávy rychle blíží...pro více informací se můžete podívat na oficiální stránku sopky:

http://hvo.wr.usgs.gov/multimedia/index.php?newSearch=true&display=custom&volcano=1&resultsPerPage=20

Poznámka 2: fotky budou doplněny později, internet nespolupracuje...