Pohoda jazz v New Orleans

Už po cestě do New Orleans cítíme, že vše bude jiné. Krajina se úplně změnila a máme pocit, že jedeme po vodě, kolem dálnice jsou samé močály a rostliny a stromy jsou čím dál tím větší. Také se změnil styl řízení...je jaksi více jižanský, něco jako když ze Švýcarska přijedete do Itálie. Naší první zastávkou v Lousianě je městečko Natchitoch, které se vyslovuje Nakidič. Při příjezdu ihned obdivujeme jižanský styl architektury, který nemá vůbec nic společného s tím, co jsme viděli na západě. Velké domy v koloniálním stylu s terasou, na níž se většinou pohoupává dřevěné houpací křeslo, a rozlehlou zahradou s dokonale posekanými trávníky zastíněné vysokými stromy jsou společným znakem všech domů na jihu. K tomu pofukuje slabý a teplý vítr, a osvěžuje tak alespoň trochu těžký a horký vzduch. Také obyvatelstvo se změnilo. Ve městech a v parcích na západě jsme byli až překvapeni, ze skoro všichni jsou zde bílí. To už na jihu neplatí a často jsme na ulici jediní bílí my dva.

Ochutnáváme první místní speciality a potíme se. Rozdíl oproti západu je, že vlhkost vzduchu vzrostla na 98%, vedro je o to zábavnější ;)

Do New Orleans přijíždíme pozdě, a tak se aspoň koupeme v hotelovém bazénu, kde na nás útočí komáři a jiný obří neidentifikovatelný hmyz.

Abychom vám to shrnuli hned na začátku: We love New Orleans! Moderní centrum města s mrakodrapy kontrastuje s původní French Quarter, ale přechod mezi architektonickými styly zde vůbec nepůsobí rušivě. Dnes je 4. červenec, jeden z nejdůležitějších státních svátků, který slaví celá Amerika. Ve městě je hodně lidí a večer bude na Mississippi velký ohňostroj. Prochazíme se a obdivujeme krásnou architekturu a unikátní atmosféru. Všude ve městě je slyšet hudba, na ulici jsou jazzové kapely a lidé tančí na chodnících. V pasážích pod zdobenými balkony se pomalu točí stropní ventilátory a turisté se snaží ochladit v klimatizovaných obchudcích se suvenýry. Nahlížíme do výloh, jež nabízejí vše od hudebních nástrojů, obrazů, originálních klobouků až po pravé! Francouzské croissanty.

Na doporučení průvodce jdeme ochutnat burger s arašídovým máslem a místní pivo. Obojí nám chutná. Odpoledne nastupujeme na loď Natchez, která nás zaveze na dvouhodinovou plavbu po Mississippi. Je nám dobře a posloucháme lodní kapelu a povídání o městě a řece. Podél břehu máme na některých místech možnost stále vidět následky ničivého hurikánu Katrina, který zdevastoval velkou část města. Dočetli jsme se, že pouze 70% lidí se po něm do města vrátilo...

Jedním z tradičních míst v New Orleans, které bylo svědkem prvních jazzových koncertů, je Bourbon street. Abyste si toto místo dovedli lépe představit, použila bych přirovnání ke Stodolní ulici v Ostravě. Stačí, když všechny bílé lidi zaměníte za sexy oblečené černošky s úžasnými vlasovými kreacemi a černochy většinou oblečených ve volných kalhotách a tričkách velikosti XXL doplněné kšiltovkou. V každém baru hraje hlasitá hudba všude se tancuje. V této ulici jsme také poprvé viděli tradici, které jsme nejdřív vůbec nerozuměli. Lidé stojící (nebo tancující, zpívající...) na balkónech házeli na procházející lidi dole barevné korálkové náhrdelníky. Dočetli jsme se, že během karnevalu, který je v NOLA velmi populární, se mohou lidé na ulici nechat vyprovokovat těmi, co jsou na balkónech, aby ukázali alespoň malou část těla. No a za to pak dostanou jeden náhrdelník. Pokud chcete další, musíte ukázat něco jiného...Při naší procházce jsme občas viděli slečny, jež měly nahrdelniků několik...desítek...tak jsme si říkali, co asi musely všechno ukázat...:) náhrdelníky se dají rovněž zakoupit, to je ale trošku podvod;) my jsme nezískali žádný.

Nicméně průvodce (Lonely planet) tvrdí, že Bourbon street už není to, co to bývalo, a že striptýzové bary a drogoví dealeři kazí její pověst. Za pravými jazzovými koncerty je potřeba se vydat jinam. A to nejlépe do Frenchmen Street, kde je spousta sympatických barů. V jednom z nich se usazujeme, posloucháme koncert a čekáme, až bude čas jít pozorovat ohňostroj.

Ohňostroje jsou 4.července ty největší v roce. V New Orleans se odpalují na řece ze dvou velkých lodí. Ohňostroj byl krásný a spolu s námi ho z břehu pozorovaly tisíce lidí.

Následující den jsme navštívili další národní park, jenž nese velmi francouzské jméno- Jean Laffite. Ocitli jsme se uprostřed močálů, které obklopují New Orleans, a během návštěvy jsme viděli našeho prvního aligátora, kterého Steph chtěl neustále něčím pošťuchovat, aby se přesvědčil, zda je pravý. Kolem nás se ozývaly dost divné zvuky vydávané zřejmě obřím hmyzem a nad námi se houpaly pavučiny s s velkými pavouky. Brrrrrrr... 

Odpoledne se ještě vracíme do New Orleans a navštěvujeme další čtvrti. V některých se příliš nedoporučuje vystupovat z auta zejména pokud jste bílé barvy, v jiných obdivujeme nádherné rodinné domy a bavíme se o tom, jaké to asi je tady žít. V jedné čtvrti má dům také Brangelina (pro ty, co neznají, rozumějte Brad Pitt a Angelina Jolie) a Brad se prý velmi podílel (zřejmě zejména finančně) na obnově této čtvrti po hurikánu Katrina. No jo, ten Brad...;)

Večer trávíme opět poslechem jazzu a diskutujeme s jedním sympatickým indickým párem, který sedí vedle nás na baru. 

První velký přesun

Čeká nás teď dlouhý přejezd v podstatě celých Spojených států až do New Orleans. Máme na to tři dny a po cestě toho naštěstí není moc k vidění, jinak bychom to opravdu nestíhali. I tak se nám podařilo navštívit pár zajímavých míst (jinak bychom vám neměli o čem vyprávět!). Když odjíždíme z Grand Canyonu, je stále šílené vedro, ale předpověď ohlašuje na další dny ochlazení (zhruba o dva stupně) a příchod bouřek. Vyrážíme směr jihovýchod do městečka Flagstaff, které působí velmi sympaticky a díky Tripadvisoru zde poobědváme v baru Diablo burger zatím nejlepší burger naší výpravy a sledujeme fotbalový zápas Německo - Alžírsko. Když vyjdeme ven...prší! Poprvé od našeho příjezdu. Dokonce se nám podařilo najít kavárnu s pravým espressem, které si v porovnání s džusem z ponožek (rozuměj regular american coffee) patřičně vychutnáme.

Ve Flagstaffu jsme rovněž chtěli vyjet lanovkou na nejvyšší vrchol místního pohoří (Snowball), štěstí nám ale nepřálo, když jsme zjistili, že lanovka je v provozu pouze o víkendech. Mohli jsme se ale konečně projet po historické Route 66, z níž se z původní silnice z Chicaga do Santa Monicy zachovalo pouze pár úseků.

Vydáváme se za další turistickou atrakcí - dírou v zemi. Ne ovšem obyčejnou, jedná se totiž o Meteor crater, nejzachovalejší kráter na světe po dopadu meteoritu. Shrnutí je poměrně jednoduché: zaplatili jsme 18$ na osobu a viděli jsme, co nám bylo slibeno - díru v zemi. OK, abych nebyla tak kritická, návštěva je doplněna muzeem o meteoritech (surprise!) a krátkým filmem o tom, jak asi ten dopad vypadal. No, nemůžeme říct, ze by nás tato pozoruhodnost příliš ohromila, ale jsme rádi, že víme, jak to vypadá, když něco velkého spadne z vesmíru na zem.

Večer se zastavujeme v jednom z mnohých motelů u dálnice a pereme prádlo. Jsme kousek od posledního národního parku západní části USA - Petrified Forest NP, do kterého se vydáváme další den brzy ráno, abychom unikli přetrvávajícímu vedru. Ti, co nás znají a ví, do jaké míry jsme fascinovaní geologií a naukami o "šutrech", pochopí, proč jsme byli překvapeni první otázkou, jež nám položila paní při vstupu do parku: "Vezete s sebou nějaké kameny či úlomky skal, které jste nasbírali jinde?" "eeehhhh, no madam...no" proč se nás ptá na takovou blbost? V Petrified Forest je totiž velmi přísně (což znamená jedna a více výstražných ceduli každých 5 metrů) zakázáno sbírat jakékoli kamínky a zejména úlomky zkamenělých stromů. Ne, že by jich byl nedostatek, ale můžete si je samozřejmě zakoupit v jednom z mnoha obchodů. Cenu jsme neověřovali, nějak přirozeně z toho vyplynulo, že nákup kamení není úplně vhodnou aktivitou, když před s sebou máte cestu kolem světa. A abyste si nemysleli, že vám to projde, při výjezdu vám zkontrolují auto!

Anyway...:) v Petrified Forest NP je nám opět šílené vedro (já vím, že se opakuju, ale to teplo bylo opravdu jeden z hlavních faktorů dokreslujících pouštní atmosféru). Prochazíme se, fotíme zkamenělé kmeny stromů, které hrají všemi barvami a poklepem a zdvihem ověřujeme, zda se opravdu jedná o kámen. Jedná...Mně se park moc líbil, zejména pak část, kde se nachází tzv. Painted Desert, jež turisty láká na své růžovo-červené odstíny písku. Stéphen už té pouště měl dost a protože to bylo zakázané, snažil se mě přesvědčit, ať ukradneme alespoň malou zkamenělinku.

Kolem poledne vyrážíme směr Albuquerque (pořád si nejsem jistá, jak se to správně píše, natož vyslovuje), kde se snažíme najít "historické centrum". Hledáme tak pečlivě, že se v jednom momentě ocitneme v protisměru a hned naproti nám vyjíždí policejní auto. Hádejte, kdo řídil...;) rychle parkujeme na straně ulice a děláme, že se nic zásadního neděje. Šerifovo auto tak kolem nás projede bez zastavení. Toho, že máme předek auta v protisměru, si asi nevšiml. Nicméně historické centrum jsme nenašli, respektive jsme našli centrum, které ale nemá vůbec nic společného se slovem historický, jak bylo popisováno v průvodci. Americká města, zejména ta novější, jsou pro Evropany asi dost velkým zklamáním. Většinou jim chybí jakýkoli šarm a hlavní atrakcí je často obří křižovatka s fastfoody (Názor jsme výrazně změnili, když jsme přijeli na jihovýchodní pobřeží, o tom ale až později).

Spíme v městečku Santa Rosa a druhý den nás čeká osmi hodinová cesta do Dallasu, který pouze projedeme autem. Zastihnou nás také první bouře a dozvídáme se, že k východnímu pobřeží USA se blíží první hurikán sezóny Arthur. Zatím to vypadá, že se vyhne Floridě a zasáhne spíše oblast kolem Charlestonu a Myrtle beach. New Orleans, kam směřujeme, vypadá zatím klidně.

Co se krajiny tyče, vidíme výrázné změny. Poušť zmizela a kolem nás se objevují první stromy a pole. Texas je úplně placatý a kolem dálnice se střídají výhledy na krávy a ropné věže. Vzpomínáme na slavný seriál Dallas a hádáme se, protože každý z nás zpívá úplně jinou melodii úvodních titulků. Za pomocí YouTube zjišťujeme, ze francouzská znělka je opravdu úplně jiná. 

Jakmile přijedeme do Louisiany, jsou změny okolí ještě výraznější. Začíná být opět vedro a k tomu cítíme, že výrazně vzrostla vlhkost vzduchu. 

Blížíme se k New Orleans, o kterém vám budeme vyprávět příště...

Cesta do Grand Canyonu

Po cestě do kaňonu jsme navštívili několik zajímavých míst, která jsem v minulém článku vynechala, tak abychom vás o nic neošidili, doplňuji je ve stručnosti nyní a připojuji pár fotek. 

Capitol Reef

Capitol Reef NP – pouze jsme jím projížděli, popravdě jsme o něm nic moc nevěděli, ale určitě by stál za delší návštěvu (spíše na jaře za příznivějších nižších teplot).

Canyonlands

Canyonlands NP – ještě rozsáhlejší než Grand Canyon, působí velmi impozantně a trochu jako jiná planeta, méně navštěvovaný. Je zde několik kratších stezek, ale není zde žádný kemp. 

Arches 

Arches NP – krásný národní park, velmi fotogenický, známý díky skalním formacím ve tvaru oblouků. Nejhezčí je určitě Delicate Arche, ke kterému se dá dojít po hodině chůze na slunci.

Monument valley

Monument Valley NP – nachází se v oblasti indiánské rezervace Navajo, scenérie z tohoto parky byly použity v několika filmech o divokém západu

Antelope Canyon

Antelope Canyon NP – nedaleko města Page, je unikátní svými vlnitými tvary, které mají na svědomí přívalové deště. Vstup je docela drahý, v úzkém kaňonu je spousta lidí, ale určitě stojí za to vidět hru světel pronikajících slunečních paprsků. Posuďte sami… Nejlepší čas na návštěvu je mezi 11. a 14. hodinou a do kaňonu je vstup možný pouze s průvodcem. V hlavní sezóně je potřeba rezervovat místa s předstihem.

Horseshoe bend

Horseshoe bend – místo, kde se řeka Colorado rozhodla, že udělá velkou zatáčku. Voda je tu zbarvena do tyrkysově-zelených odstínů a dole jsou vidět projíždějící rafty.

opravdu Velký kaňon

Ať si kdo chce, co chce, říká, když poprvé uvidíte Grand Canyon, musíte být aspoň trošku ohromeni velikostí, barvou, neuvěřitelnými tvary skal a vědomostí, že toto vše vytvořila jedna řeka. Do kaňonu přijíždíme odpoledne a zastavujeme se na první vyhlídce Desert View, z níž je vidět i řeka Colorado, která takhle z výšky vypadá velmi klidně a neškodně. (ve skutečnosti má velmi silný proud a teplotu 8 stupňů, koupání se tedy nedoporučuje) V místím obchodě si prohlížíme knihu o tom, jak je možné se v kaňonu zabít či zranit a paní prodavačka nám (nebo spíš Stephovi) dává dobrou radu: „Don't pee over the edge.“ Prý je to nejčastější příčina pádu a smrti v Grand Canyonu :) Pánové, dávejte si tedy pozor, kam...

Po cestě do Grand Canyon Village je pak možné se zastavit na jednom z několika dalších „view points“ a obdivovat kaňon z různých úhlů a světových stran. Visitor center a přilehlé kempy a chatky jsou jako vždy dobře značené, a tak brzy stavíme stan v kempu Mather Campground. Stejně jako v předchozích kempech máme k dispozici prostornou plochu a několik borovic nám poskytuje tolik vytoužený stín. Je totiž stále příšerné vedro, v celé oblasti byla dokonce vyhlášena mimořádná omezení a je zakázáno rozdělávat oheň a dokonce kouřit. Jdeme se hned podívat po okolí, kaňon je od kempu vzdálený zhruba 10 minut chůze. Kupujeme si pár dobrot a pivo a usazujeme se na okraji kaňonu (ne na úplném okraji, o něco dále v bezpečnější vzdálenosti) a piknikujeme při západu slunce. Diskutujeme o zítřejším plánovaném sestupu do kaňonu. Původní plán byl, že se pokusíme sestoupit až dolů a vylézt zpět během jednoho dne. I přesto, že se jedná o náročný trek, dá se zvládnout za 8-9 hodin pod podmínkou, že vyrazíte brzy ráno. Oficiální zdroje vám však rozhodně nedoporučují jít během jednoho dne až k řece. Je tedy na vás, abyste zvážili, zda jste v takové kondici, že budete schopni se vyšplhat zpět za poměrně vysokých teplot. Vzhledem k extrémnímu vedru jsme však začali pochybovat o tom, zda je to dobrý nápad. Kolem kaňonu je i za normálního počasí spousta cedulí varujících o všech možných nebezpečích a teď přidali ještě další, informující turisty, že pokud se pokusí sestoupit během jednoho dne až dolů, bídně zahynou. Což jsme nechtěli…Dohodli jsme se, že vyrazíme brzy a zahájíme sestup po South Kaibab trail (které jsme pracovně říkali kebab), dojdeme zhruba do půlky sestupu a uvidíme, jaké bude počasí. 

Počasí bylo krásné, ale už v 6 hodin ráno jsme se potili. Stezka klesá poměrně rychle a strmě. Dolů se jde dobře, a tak dorážíme na Skeleton point po necelé hodině chůze (oficiální průvodce udával 2.5 hodiny). Výhledy jsou tu nádherné, kaňon má zase úplně jinou barvu a při východu slunce jsou lépe vidět kontrasty. Zuřivě fotíme a svačíme spolu s „prairie dogem“ neboli česky psounem stepním, který se snaží vyžebrat něco k jídlu (je přísně zakázáno je krmit), a kocháme se výhledem. Steph se mě chvíli snaží přesvědčit, abychom ještě pokračovali kousek dál, ale vedro začíná být nesnesitelné, podaří se mi vyjednat, že začneme pomalu stoupat zpět. Steph chvíli huhlá, ale pak uzná, že to je zřejmě rozumné rozhodnutí. Zeptali jsme se pak jednoho pána, jaká byla teplota dole v kaňonu. Prý přesahovala ten den 45 stupňů… Rozhodnutí to bylo opravdu rozumné. Po cestě nahoru potkáváme relativně hodně lidí, kteří začínají sestup v 9 hodin. Vůbec se nedivím, že všude vyvěšují výstražné cedule a že každoročně zachraňují přes 200 lidí, někteří se pro celou rodinu včetně 3 dětí nesou jednu malou lahvičku vody a mají na nohách žabky…Nechci zobecňovat, ale většinou jsou to Američané…

Brzký návrat nám umožní si konečně na odpoledne sednout v kavárně, protřídit fotky, dopsat něco do deníku a připravit další část road tripu. Později odpoledne ještě nasedáme na autobus, který jezdí po tzv. Rim trail, tedy okraji kaňonu. Je zdarma a můžete vystoupit na jedné ze zastávek, chvíli pokračovat po svých a pak zase nasednout, kde se vám zachce. Bylo tam docela hodně lidí, všichni se jeli podívat na západ slunce, ale určitě to stálo za to. Kaňon se nám moc líbil a určitě patří mezi nejzajímavější místa, jež jsme v USA zatím viděli. Pokud se nám podaří se sem někdy vrátit, určitě bychom rádi sešli až dolů a strávili noc v kempu. 

Zážitky z parků - Bryce Canyon

Všechny čtenáře zdravíme a děkujeme za váš feedback! Máme super mega obří zpoždění, co se aktualizace blogu týče a ti, co mě znají, ví, že nemám ráda, když je něco špatně organizováno :). Nicméně se nám teď povedlo na pár dní zaparkovat v Miami, a budeme snad mít čas lehce pokročit v zápiscích do našeho deníku. Já si ještě navíc vše píšu ručně do papírového deníku, abych nezapomněla malé detaily, které mě zaujaly, a mohla se tak s vámi podělit o naše zážitky. Mnoho se tedy událo od posledního vyprávění...

Z Las Vegas nás navigace úspěšně donavigovala do Bryce Canyon parku. Já jsem si jej moc dobře pamatovala z mé první návštěvy USA před deseti lety, jelikož už tenkrát se mi moc líbil. Je známý díky svým originálním barevným skalním formacím, které připomínají různá zvířata, osoby (královna v Queens garden), ale také filmové postavy (viz naše vtipné foto… kdo uhádne, o jaký film se jedná, má bod).

Obecné informace jsou shrnuty v předchozím článku, budeme se tedy spíše věnovat našemu pobytu. Do parku jsme přijeli relativně pozdě večer, dva oficiální kempy byly už plné, našli jsme ale bez problému jiný, který byl o 2 minuty dál autem, což jsme tedy po ujetí 250 mil ještě zvládli a postavili jsme stan na pěkném místě kousek od jezera. V Bryce Canyon jsou dvě aktivity, které byste neměli propásnout. Tou první je západ slunce a tou druhou je východ slunce. Výhodou je, že aspoň víte, v kolik hodin máte kde být (pozor ovšem na časové posuny). Vydali jsme se tedy ihned autem na Scenic drive, který na svých 18 km nabízí několik krásných výhledů na různé části kaňonu. Nejvíce se nám líbily výhledy z Natural Bridge a Rainbow point, kde cesta končí. Po cestě jsme viděli několik srn s velkýma ušima. Když jsme je viděli poprvé, jak přecházejí silnici, mysleli jsme si, že máme velké štěstí…když jsme viděli sedmou skupinu, jak přechází silnici, už jsme je ani nefotili. Zřejmě jsou tu na turisty zvyklé a možná mají i nějaký rozvrh hodin, aby nepřecházeli všichni najednou a každý turista si přišel na své.
Západ slunce zbarvil kaňon do líbivých odstínů růžové a oranžové. Vše jsme poctivě vyfotili a stihli jsme si poklábosit s jednou Francouzkou (klábosila tedy spíš ona), která si nám postěžovala, že v její skupině s ní nikdo nechtěl jet pozorovat západ slunce. No a pak byla tma… :)
V kempu jsme pak ještě o půlnoci museli zprdnout (tedy Steph svým přísným hlasem) skupinu hlučných Francouzů, jež se usadili kousek od našeho stanu.

Steph medituje při západu slunce

Východ slunce

Ráno jsme se přinutili vstát v 5! hodin ráno, abychom mohli obdivovat druhou stranu kaňonu při východu slunce. Na Sunrise point bylo hodně lidí a japonští turisté nepřetržitě mačkali spoušť svých obřích fotoaparátů. My jsme tedy také fotili a pro porovnání vám přikládáme 2 fotografie. Můžete si tedy virtuálně zahlasovat v souboji SUNSET VS. SUNRISE.

Vydali jsme se na průzkum spodní části kaňonu, kde se nám moc líbilo, stezka je navíc relativně fyzicky nenáročná. Obecná nevýhoda kaňonů spočívá v tom, že když do něj člověk sleze, musí pak většinou vylézt nahoru. A většinou je při výstupu větší vedro, doporučujeme tedy sestoupit v brzkých ranních hodinách. Dole jsme obdivovali barevné skály, veverky a hadí stopy, kterých bylo až podezřele moc (žádného hada jsme ale neviděli).

Západ USA - národní parky

V tomto článku bych ráda shrnula spíše praktické informace, které by mohly pomoci dalším cestovatelům. Na západě USA se nachází více než desítka národních parků (v názvu tedy mají National Park). Kromě těchto parků jsou zde další turisticky zajímavá místa, která ovšem mají jiný status a mohou se jmenovat např. State parc, Recreational area nebo National monument. My jsme stihli navštívit 8 parků běhěm necelých tří týdnů. Na některé by bylo určitě potřeba více času, ale aspoň jsme zjistili, které z nich se nám líbí nejvíce, a rádi bychom je v budoucnu prozkoumali více.

Praktické informace ke všem národním parkům:

Jak jsem již zmiňovala v jednom z článků, detailní informace o všech parcích se dají nalézt na stránce http://www.nps.gov/index.htm. Zde se dozvíte vše potřebné o aktuálních podmínkách, výstrahách, zajímavých míst k vidění, možnostech ubytování a stravování. V mnoha parcích je potřeba rezervovat ubytování s předstihem. Platí to zejména pro nejpopulárnější parky Yosemite, Grand Canyon, ale i Údolí smrti, kde se v létě kvůli vysokým teplotám nedá kempovat a ti, co chtějí zůstat na noc přímo v údolí, si musí zarezervovat jeden ze dvou hotelů (za poměrně vysokou cenu). Téměř každý park má několik kempů, které fungují na bázi, kdo první přijde, ten bydlí. V případě Yosemitu je potřeba být v kempu před 8 ráno, kdy místní ranger přiděluje volná místa. A ne na každého se vždy dostane. Zbytek ubytovacích zařízení funguje na základě rezervací přes jednotný portál http://www.recreation.gov/. Stránka je přehledná a logicky organizovaná, stačí zadat datum příjezdu, počet požadovaných nocí a název parku. V zimě se otevírají rezervace na následující letní sezónu a v případě některých parků jsou kempy plné během několika hodin. Podmínky a ceny rezervací se mírně liší v každém parku, ale za jednu noc v kempu většinou nezaplatíte více než 20 dolarů za noc.

Cena, kterou zaplatíte za vstup, je různá. V případě, že plánujete navštívit více než 3-4 parky, vyplatí se zakoupení tzv. Annual Passu, jež vám umožní vstup do všech národních parků na území USA po dobu jednoho roku. Pass se dá zakoupit dopředu na internetu nebo u vstupu do jakéhokoli parku za cenu 80 dolarů.

Při vstupu do parku dostanete zdarma mapu parku a místní „noviny“ informující o aktuálním  dění v parku. Většinou zde najdete i popis nejzajímavějších tras a míst k vidění. Jedna stránka je pak často věnována různým zákazům, příkazům a varováním. 

Yosemite National Parc

Jeden z nejnavštěvovanějších národních parků, který se nachází zhruba 3 hodiny jízdy východně od San

Francisca. Američané zde tráví prázdniny a v období od června do září hlásí všechny ubytovací zařízení plno. Nejlepším obdobím na návštěvu je měsíc květen, kdy tající sníh z pohoří Sierra Nevada zaručuje krásnou podívanou na yosemitské vodopády a kdy jsou teploty ideální na organizaci delších treků. Je potřeba vědět, že pokud člověk chce kempovat mimo oficiální kempy, je potřeba požádat o povolení. V případě oblíbeného Half Dome (skála ve tvaru kusu bábovky dominující yosemitskému údolí) se dokonce každoročně losuje několik desítek povolení pro ty vyvolené, kteří budou moct vylézt za pomocí připevněných kovových lan na tento impozantní vrchol. Pokud nejste vylosováni v prvním kole, můžete pokusit štěstí každý den ve Visitor center, kde se losuje 10 dalších povolení na následující den. Je to takové menší Las Vegas pro horaly. Osobně vám určitě doporučujeme přespat přímo v Yosemite valley, nebo v jednom z kempů poblíž. Nejbližší města jsou dost vzdálená a cesta z nich zabere minimálně hodinu. Tím pádem je návštěvu tohoto krásného parku vhodné plánovat s velkým předstihem a rezervovat si ubytování. I tak jsme se shodli, že by se určitě dalo využít i neobsazených míst v kempech, které sice oznamují, že mají plno, nicméně je zde každý den několik volných míst. Při nízkých cenách se možná někteří ani neobtěžují rezervace rušit a místa tak zůstávají nevyužitá.

Při naší návštěvě jsme spali v kempu Crane Flat, ze kterého trvá cesta do údolí méně než půl hodiny. Rezervaci jsme zajistili na poslední chvíli, jelikož se na internetové stránce uvolnilo místo.

Jako hlavní atrakce parku bych zmínila hlavně vodopády (Nevada, Vernon Falls, Lower a Upper Yosemite Fall), Half Dome, El Capitan, Glacier Point s nádherným výhledem.

Kings Canyon a Sequoia Forest National Parc

Jednoznačně méně výtížený park ve srovnání s Yosemitem. V Kings Canyonu máte dvě možnosti ubytování: Buď můžete zůstat v horní části parku, která se jmenuje Cedar Crest, anebo můžete pokračovat další hodinu autem a sestoupit až do kaňonu, odkud můžete vyrazit na jeden z početných treků do okolních hor (pro vícedenní treky je potřeba požádat na místě o povolení). V dolní části najdete několik kempů, které fungují na bázi, kdo první přijde, první staví stan, není zde ovšem žádné zázemí, žádný obchod ani restaurace. V Cedar Crest naopak najdete vše potřebné a 3 další kempy, do kterých můžete dorazit bez rezervace. Kemp Crystal Springs z nich byl nejmenší a velmi příjemný. V okolí je mnoho pěkných krátkých vycházek, během nichž uvidíte první z velkých sekvojí. V Sequoia Forest, který je o něco dál na jih, jsou pak další možnosti ubytování. Místo, kde se nachází General Sherman je mega turistické, jezdí k němu dokonce shuttle autobusy. Po vyfocení tohoto obra, je lepší se vzdálit po některé z mnoha stezek a obdivovat další stejně zajímavé sekvoje.

Death Valley National Parc

Údolí smrti bylo zatím jediným parkem, kde se při vstupu neprojíždí žádnou vstupní branou (docela bych litovala zaměstnance, který by i v létě musel trávit den v budce vyhřáté na 50 stupňů). Je tedy na vás zastavit se v informačním centru a zaplatit poplatek za vstup (pokud máte Annual Pass, nemusíte samozřejmě nic platit navíc). V parku není těžké se zorientovat, vede sem jediná cesta. Veškeré služby jsou koncentrované ve Furnace Creek uprostřed údolí, kde rovněž naleznete 2 hotely, 1 kemp, několik restaurací a obchůdky se suvenýry. Zajímavých míst k vidění je několik a nám se líbila zejména tato: Mosaic Canyon, Sand dunes, Artist’s palete scenic drive, Zabriski point. Při výjezdu z parku východním směrem stojí za to odbočit na nezpevněnou jednosměrnou vyhlídkovou cestu vedoucí do 12 mules canyon. Při západu slunce jsme tam byli sami a moc lidí o tomto místě ani neví. Při východu slunce se nám zase osvědčil Dante’s view s krásným výhledem na celé údolí. Za návštěvu stojí i místní Visitor center, kde se jednak v létě ochladíte a navíc se dozvíte zajímavé informace o údolí.

Bryce Canyon National Parc

Tento relativně malý národní park určitě stojí za návštěvu. Obdivovat zde budete nezvyklé skalní formace a

krásné barvy, jež se v průběhu dne mění. Naplánujte si pozorování východu a západu slunce, v kaňonu jsou dokonce dvě ideálně situována místa pro tuto aktivitu a překvapivě se jmenují Sunrise a Sunset point. V parku jsou pouze dva kempy, které nepřijímají rezervace a v létě hlásí plno před polednem. V blízkém okolí však naleznete několik soukromých kempů, které jsou dostatečně velké. Hlavní příjezdovou cestu lemuje také několik hotelů a motelů. Přímo v kaňonu si pak můžete vybrat jednu z početných stezek. Pokud nemáte moc času, doporučujeme Queen garden trail v kombinaci s Navajo trail. Je krásné se procházet mezi skálami, které ze spodu působí úplně jinak. Když se budete dobře dívat, uvidíte jednu, která připomíná E.T., jiná zase draka.  

Canyonlands National Parc

Pokud se rozhodnete navštívit Arches NP, určitě se vám bude líbit i Canyonlands, do kterého můžete přijet buď z jihu anebo z východu. Tento park je pokračováním Velkého kaňonu a osobně musím říct, že je možná i něco působivější, co se velikosti týče. Na krátkou návštěvu vám stačí projet park autem po hlavní cestě a zastavit se na vyhlídkových bodech. Pokud máte více času, vydejte se na průzkum do kaňonu, je zde určitě méně lidí než ve Velkém kaňonu. 

Arches National Parc

Během naší cesty jsme nejdříve z časových důvodů váhali, zda se vydat i do tohoto parku, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme se rozhodli jej navštívit. Určitě se bude líbit zejména fotografům, unikátní skalní formace ve tvaru oblouků jsou líbivé a park ocení i děti. Ideální je mít na návštěvu Arches jeden či dva celé dny, podle toho, jak moc se vám chce chodit. Většina stezek je krátkých, na tu nejzajímavější, která vede k Delicate Arche si vyčleňte minimálně 2 hodiny. Stojí ale za to, pohled na oblouk zblízka je krásný. V parku je pouze jediný kemp, který nepřijímá rezervace, ale blízké město Moab nabízí nepřeberné množství motelů za relativně příznivé ceny.

Grand Canyon National Park

Patří mezi ty nejznámější, největší a nejnavštěvovanější. Můžete jej obdivovat z jižní strany (South Rim), která je více turistická a lépe vybavená, co se služeb a ubytování týče, nebo ze severu (North Rim), který nabízí o něco klidnější zážitek, ubytovací možnosti jsou ale dost omezené a je potřeba rezervovat s předstihem. To platí i pro kempy a chatky na jihu. Rezervace jsou opět dostupné na internetu. Z naší zkušenosti doporučujeme Mather campground, jež se nachází kousek od populární Rim trail (několikakilometrová stezka po okraji kaňonu se neuvěřitelnými výhledy) a nabízí velmi prostorná místa na stany, sprchy za poplatek a možnost vyprat si prádlo. 

Pokud se chcete vydat na trek až dolů do kaňonu, vězte, že se rozhodně nedoporučuje pokoušet se o sestup a výstup během jednoho dne. Máte možnost si rezervovat místo na stan v jediném kempu, a to je potřeba udělat hned jak se otevřou rezervace. V průvodci také doporučovali zeptat se den předem, zda se neuvolnila nějaká místa ze zrušených rezervací. Bez povolení v kaňonu přespat nesmíte.

Petrified Forest National Park

Zajímavý národní park, jehož hlavní atrakcí jsou pozůstatky zkamenělých stromů a tzv. Painted Desert, která svými barvami připomíná východ a západ slunce najednou. Park se nachází v poušti východně od města Flagstaff. Je relativně malý a návštěva se dá stihnout během jednoho dne. Je zde přísně zakázáno sbírat jakékoli úlomky zkamenělin, které si můžete samozřejmě zakoupit v jednom z mnohých gift shopů.

V mém seznamu chybí parky Zion NP a Capitol Reef NP. První jsme nenavštívili z důvodu nedostatku času a druhým jsme pouze projížděli. Odkazuji tedy na oficiální zdroje informací uvedené za začátku článku.

Na závěr jsme ještě připravili žebříček našich TOP 3 parků založený na našich osobních preferencích (každý park ovšem nabízí něco jiného, je tedy velmi těžké zvolit favorita :))

Stéphen:

1) Yosemite NP

2) Bryce Canyon NP

3) Kings Canyon NP

Barbora:

1) Grand Canyon

2) Arches NP

3) Bryce Canyon NP

Tak a teď už máte snad všechny potřebné informace a můžete vyrazit ;)

Vivaaaa Las Vegas

Výhled z věžě Stratosphere

Las Vegas je město extrémů (v pozitivním i negativním slova smyslu). Už když se k němu blížíte po dálnici a v dáli zahlédnete první odlesky slunce ve vysokých mrakodrapech luxusních hotelů, první, co vás napadne, je otázka, proč by někdo chtěl stavět takové město uprostřed pouště. Las Vegas je pravděpodobně jediným městěm na světě, kde za jediný den můžete navštívit New York, Benátky, pyramidu v Luxoru nebo Paříž. Uvidíte neuvěřitelné dekorace a zahrady uvnitř hotelů, z nichž v podstatě nemusíte vůbec vyjít ven, jelikož jsou téměř všechny propojené systémem tunelů a můžete zde utratit a nebo naopak vyhrát velké peníze, jež jsou symbolem číslo jedna tohoto půl miliónového města ve státě Nevada. Las Vegas je také městem, kde čas není důležitý, mimo jiné zde nenajdete jediné hodiny, jíst můžete v jakoukoli denní či noční hodinu, snídani je možné si do hotelového pokoje objednat 24 hodin denně. Potkáte zde různé typy lidí – rodiny s dětmi, mladé non stop podnapilé muže loučící se se svobodou, turisty z celého světa, důchodce trávící dny u hracích automatů, starší pány v drahých oblecích hrající poker nebo blackjack v privátních místnostech označených cedulkou „high limits“ či skupiny velmi nevkusně oblečených dívek, jež si přijely na víkend do LV zapařit.

Můžete tím vším pohrdat, ale pokud už se v Las Vegas ocitnete, budete muset uznat, že něco na tom městě je. My jsme měli na návštěvu 2 dny a 2 noci, což bylo dostačující na to, abychom stihli obejít téměř všechna kasina. Měli jsme rezervovaný hotel New York New York, který byl opravdu obří (myslím, že má přes 5000 pokojů) a splnil přesně naše očekávání. V hotelu je samozřejmě jedna velká část s kasinem a hracímími automaty, asi 15 restaurací, několik obchodů a nesmí chybět bazén, na který nám bohužel nezbyl čas (a to bylo po celé dva dny přes 40 stupňů). Lobby hotelu je celé zařízeno tak, že máte pocit, že jste v New Yorku včetně několika menších obytných domů s typickými požárními žebříky.

Co jsme tedy za ty dva dny stihli?

Hotel New York New York

•          Prohrát 20 dolarů v Blackjack + dalších 5 na hracích automatech (tímto se tedy náš budget nezvýšil)
•     Projít celý Strip boulevard a obdivovat interiéry kasin (nejvíce se nám líbila kasina Bellagio, Le Mirage a Venetian)
•     Vylézt na věž Stratosphere, ze které je krásný výhled na celé město, a absolvovat jednu z hrůzostrašnoadrenalinových atrakcí – horskou dráhu, která se zastaví těsně před okrajem věže a vy máte pocit, že bude pokračovat volným pádem dolů.
•      Ochutnat výborné suši, ústřice a jiné plody moře 
•      Shlédnout představení Cirque du Soleil – Zumanity, které bylo přístupné od 18 let a moc se nám líbilo J
•  Nechat si zaplatit večeři od Natalie z Floridy, právničky na služební cestě, kterou jsme potkali náhodně v jednom baru a která si objednala příliš velký degustační talíř se samými dobrotami. Jídla na něm bylo minimálně pro 4 osoby, tak se s námi podělila a dala nám několik tipů na návštěvu Miami.
•     Ztratit se v obrovském nákupním centru Palace, jehož strop vypadá jako opravdové nebe s obláčky, a nakoupit první úlovky amerických značek.

      Určitě je velká výhoda najít si ubytování přímo na Strip boulevardu, viděli jsme pár hotelů při příjezdu do LV, ale vzhledem ke složitému parkování na ulici, je lepší mít možnost prozkoumat toto město po svých. Navíc ceny ubytování jsou relativně nízké (hotely si najdou svůj zdroj příjmu jinde - nejradši budou, když strávíte pár hodin v kasinu, kde do vás mimochodem nalévají drinky zdarma, aby se vám lépe hrálo). Ještě nižší jsou, pokud se vyhnete víkendu (sleva i 50%). Z Las Vegas odjíždíme tedy o něco chudší, ale bohatší o další zážitky a těšíme se, až vám příště budeme vyprávět o dalších národních parcích - Bryce Canyonu, Arches a světoznámém Grand Canyonu.

Interiér kasina Bellagio

Bellagio