Všechny čtenáře zdravíme a děkujeme za váš feedback! Máme super mega obří zpoždění, co se aktualizace blogu týče a ti, co mě znají, ví, že nemám ráda, když je něco špatně organizováno :). Nicméně se nám teď povedlo na pár dní zaparkovat v Miami, a budeme snad mít čas lehce pokročit v zápiscích do našeho deníku. Já si ještě navíc vše píšu ručně do papírového deníku, abych nezapomněla malé detaily, které mě zaujaly, a mohla se tak s vámi podělit o naše zážitky. Mnoho se tedy událo od posledního vyprávění...
Z Las Vegas nás navigace úspěšně donavigovala do Bryce Canyon parku. Já jsem si jej moc dobře pamatovala z mé první návštěvy USA před deseti lety, jelikož už tenkrát se mi moc líbil. Je známý díky svým originálním barevným skalním formacím, které připomínají různá zvířata, osoby (královna v Queens garden), ale také filmové postavy (viz naše vtipné foto… kdo uhádne, o jaký film se jedná, má bod).
Obecné informace jsou shrnuty v předchozím článku, budeme se tedy spíše věnovat našemu pobytu. Do parku jsme přijeli relativně pozdě večer, dva oficiální kempy byly už plné, našli jsme ale bez problému jiný, který byl o 2 minuty dál autem, což jsme tedy po ujetí 250 mil ještě zvládli a postavili jsme stan na pěkném místě kousek od jezera. V Bryce Canyon jsou dvě aktivity, které byste neměli propásnout. Tou první je západ slunce a tou druhou je východ slunce. Výhodou je, že aspoň víte, v kolik hodin máte kde být (pozor ovšem na časové posuny). Vydali jsme se tedy ihned autem na Scenic drive, který na svých 18 km nabízí několik krásných výhledů na různé části kaňonu. Nejvíce se nám líbily výhledy z Natural Bridge a Rainbow point, kde cesta končí. Po cestě jsme viděli několik srn s velkýma ušima. Když jsme je viděli poprvé, jak přecházejí silnici, mysleli jsme si, že máme velké štěstí…když jsme viděli sedmou skupinu, jak přechází silnici, už jsme je ani nefotili. Zřejmě jsou tu na turisty zvyklé a možná mají i nějaký rozvrh hodin, aby nepřecházeli všichni najednou a každý turista si přišel na své.
Západ slunce zbarvil kaňon do líbivých odstínů růžové a oranžové. Vše jsme poctivě vyfotili a stihli jsme si poklábosit s jednou Francouzkou (klábosila tedy spíš ona), která si nám postěžovala, že v její skupině s ní nikdo nechtěl jet pozorovat západ slunce. No a pak byla tma… :)
V kempu jsme pak ještě o půlnoci museli zprdnout (tedy Steph svým přísným hlasem) skupinu hlučných Francouzů, jež se usadili kousek od našeho stanu.
Ráno jsme se přinutili vstát v 5! hodin ráno, abychom mohli obdivovat druhou stranu kaňonu při východu slunce. Na Sunrise point bylo hodně lidí a japonští turisté nepřetržitě mačkali spoušť svých obřích fotoaparátů. My jsme tedy také fotili a pro porovnání vám přikládáme 2 fotografie. Můžete si tedy virtuálně zahlasovat v souboji SUNSET VS. SUNRISE.
Vydali jsme se na průzkum spodní části kaňonu, kde se nám moc líbilo, stezka je navíc relativně fyzicky nenáročná. Obecná nevýhoda kaňonů spočívá v tom, že když do něj člověk sleze, musí pak většinou vylézt nahoru. A většinou je při výstupu větší vedro, doporučujeme tedy sestoupit v brzkých ranních hodinách. Dole jsme obdivovali barevné skály, veverky a hadí stopy, kterých bylo až podezřele moc (žádného hada jsme ale neviděli).
Z Las Vegas nás navigace úspěšně donavigovala do Bryce Canyon parku. Já jsem si jej moc dobře pamatovala z mé první návštěvy USA před deseti lety, jelikož už tenkrát se mi moc líbil. Je známý díky svým originálním barevným skalním formacím, které připomínají různá zvířata, osoby (královna v Queens garden), ale také filmové postavy (viz naše vtipné foto… kdo uhádne, o jaký film se jedná, má bod).Obecné informace jsou shrnuty v předchozím článku, budeme se tedy spíše věnovat našemu pobytu. Do parku jsme přijeli relativně pozdě večer, dva oficiální kempy byly už plné, našli jsme ale bez problému jiný, který byl o 2 minuty dál autem, což jsme tedy po ujetí 250 mil ještě zvládli a postavili jsme stan na pěkném místě kousek od jezera. V Bryce Canyon jsou dvě aktivity, které byste neměli propásnout. Tou první je západ slunce a tou druhou je východ slunce. Výhodou je, že aspoň víte, v kolik hodin máte kde být (pozor ovšem na časové posuny). Vydali jsme se tedy ihned autem na Scenic drive, který na svých 18 km nabízí několik krásných výhledů na různé části kaňonu. Nejvíce se nám líbily výhledy z Natural Bridge a Rainbow point, kde cesta končí. Po cestě jsme viděli několik srn s velkýma ušima. Když jsme je viděli poprvé, jak přecházejí silnici, mysleli jsme si, že máme velké štěstí…když jsme viděli sedmou skupinu, jak přechází silnici, už jsme je ani nefotili. Zřejmě jsou tu na turisty zvyklé a možná mají i nějaký rozvrh hodin, aby nepřecházeli všichni najednou a každý turista si přišel na své.
Západ slunce zbarvil kaňon do líbivých odstínů růžové a oranžové. Vše jsme poctivě vyfotili a stihli jsme si poklábosit s jednou Francouzkou (klábosila tedy spíš ona), která si nám postěžovala, že v její skupině s ní nikdo nechtěl jet pozorovat západ slunce. No a pak byla tma… :)
V kempu jsme pak ještě o půlnoci museli zprdnout (tedy Steph svým přísným hlasem) skupinu hlučných Francouzů, jež se usadili kousek od našeho stanu.
 |
| Steph medituje při západu slunce |
 |
| Východ slunce |
Vydali jsme se na průzkum spodní části kaňonu, kde se nám moc líbilo, stezka je navíc relativně fyzicky nenáročná. Obecná nevýhoda kaňonů spočívá v tom, že když do něj člověk sleze, musí pak většinou vylézt nahoru. A většinou je při výstupu větší vedro, doporučujeme tedy sestoupit v brzkých ranních hodinách. Dole jsme obdivovali barevné skály, veverky a hadí stopy, kterých bylo až podezřele moc (žádného hada jsme ale neviděli).
Žádné komentáře:
Okomentovat