Ať si kdo chce, co chce, říká, když poprvé uvidíte Grand Canyon, musíte být aspoň trošku ohromeni velikostí, barvou, neuvěřitelnými tvary skal a vědomostí, že toto vše vytvořila jedna řeka. Do kaňonu přijíždíme odpoledne a zastavujeme se na první vyhlídce Desert View, z níž je vidět i řeka Colorado, která takhle z výšky vypadá velmi klidně a neškodně. (ve skutečnosti má velmi silný proud a teplotu 8 stupňů, koupání se tedy nedoporučuje) V místím obchodě si prohlížíme knihu o tom, jak je možné se v kaňonu zabít či zranit a paní prodavačka nám (nebo spíš Stephovi) dává dobrou radu: „Don't pee over the edge.“ Prý je to nejčastější příčina pádu a smrti v Grand Canyonu :) Pánové, dávejte si tedy pozor, kam...
Po cestě do Grand Canyon Village je pak možné se zastavit na jednom z několika dalších „view points“ a obdivovat kaňon z různých úhlů a světových stran. Visitor center a přilehlé kempy a chatky jsou jako vždy dobře značené, a tak brzy stavíme stan v kempu Mather Campground. Stejně jako v předchozích kempech máme k dispozici prostornou plochu a několik borovic nám poskytuje tolik vytoužený stín. Je totiž stále příšerné vedro, v celé oblasti byla dokonce vyhlášena mimořádná omezení a je zakázáno rozdělávat oheň a dokonce kouřit. Jdeme se hned podívat po okolí, kaňon je od kempu vzdálený zhruba 10 minut chůze. Kupujeme si pár dobrot a pivo a usazujeme se na okraji kaňonu (ne na úplném okraji, o něco dále v bezpečnější vzdálenosti) a piknikujeme při západu slunce. Diskutujeme o zítřejším plánovaném sestupu do kaňonu. Původní plán byl, že se pokusíme sestoupit až dolů a vylézt zpět během jednoho dne. I přesto, že se jedná o náročný trek, dá se zvládnout za 8-9 hodin pod podmínkou, že vyrazíte brzy ráno. Oficiální zdroje vám však rozhodně nedoporučují jít během jednoho dne až k řece. Je tedy na vás, abyste zvážili, zda jste v takové kondici, že budete schopni se vyšplhat zpět za poměrně vysokých teplot. Vzhledem k extrémnímu vedru jsme však začali pochybovat o tom, zda je to dobrý nápad. Kolem kaňonu je i za normálního počasí spousta cedulí varujících o všech možných nebezpečích a teď přidali ještě další, informující turisty, že pokud se pokusí sestoupit během jednoho dne až dolů, bídně zahynou. Což jsme nechtěli…Dohodli jsme se, že vyrazíme brzy a zahájíme sestup po South Kaibab trail (které jsme pracovně říkali kebab), dojdeme zhruba do půlky sestupu a uvidíme, jaké bude počasí.
Počasí bylo krásné, ale už v 6 hodin ráno jsme se potili. Stezka klesá poměrně rychle a strmě. Dolů se jde dobře, a tak dorážíme na Skeleton point po necelé hodině chůze (oficiální průvodce udával 2.5 hodiny). Výhledy jsou tu nádherné, kaňon má zase úplně jinou barvu a při východu slunce jsou lépe vidět kontrasty. Zuřivě fotíme a svačíme spolu s „prairie dogem“ neboli česky psounem stepním, který se snaží vyžebrat něco k jídlu (je přísně zakázáno je krmit), a kocháme se výhledem. Steph se mě chvíli snaží přesvědčit, abychom ještě pokračovali kousek dál, ale vedro začíná být nesnesitelné, podaří se mi vyjednat, že začneme pomalu stoupat zpět. Steph chvíli huhlá, ale pak uzná, že to je zřejmě rozumné rozhodnutí. Zeptali jsme se pak jednoho pána, jaká byla teplota dole v kaňonu. Prý přesahovala ten den 45 stupňů… Rozhodnutí to bylo opravdu rozumné. Po cestě nahoru potkáváme relativně hodně lidí, kteří začínají sestup v 9 hodin. Vůbec se nedivím, že všude vyvěšují výstražné cedule a že každoročně zachraňují přes 200 lidí, někteří se pro celou rodinu včetně 3 dětí nesou jednu malou lahvičku vody a mají na nohách žabky…Nechci zobecňovat, ale většinou jsou to Američané…
Brzký návrat nám umožní si konečně na odpoledne sednout v kavárně, protřídit fotky, dopsat něco do deníku a připravit další část road tripu. Později odpoledne ještě nasedáme na autobus, který jezdí po tzv. Rim trail, tedy okraji kaňonu. Je zdarma a můžete vystoupit na jedné ze zastávek, chvíli pokračovat po svých a pak zase nasednout, kde se vám zachce. Bylo tam docela hodně lidí, všichni se jeli podívat na západ slunce, ale určitě to stálo za to. Kaňon se nám moc líbil a určitě patří mezi nejzajímavější místa, jež jsme v USA zatím viděli. Pokud se nám podaří se sem někdy vrátit, určitě bychom rádi sešli až dolů a strávili noc v kempu.
Žádné komentáře:
Okomentovat