Pohoda jazz v New Orleans

Už po cestě do New Orleans cítíme, že vše bude jiné. Krajina se úplně změnila a máme pocit, že jedeme po vodě, kolem dálnice jsou samé močály a rostliny a stromy jsou čím dál tím větší. Také se změnil styl řízení...je jaksi více jižanský, něco jako když ze Švýcarska přijedete do Itálie. Naší první zastávkou v Lousianě je městečko Natchitoch, které se vyslovuje Nakidič. Při příjezdu ihned obdivujeme jižanský styl architektury, který nemá vůbec nic společného s tím, co jsme viděli na západě. Velké domy v koloniálním stylu s terasou, na níž se většinou pohoupává dřevěné houpací křeslo, a rozlehlou zahradou s dokonale posekanými trávníky zastíněné vysokými stromy jsou společným znakem všech domů na jihu. K tomu pofukuje slabý a teplý vítr, a osvěžuje tak alespoň trochu těžký a horký vzduch. Také obyvatelstvo se změnilo. Ve městech a v parcích na západě jsme byli až překvapeni, ze skoro všichni jsou zde bílí. To už na jihu neplatí a často jsme na ulici jediní bílí my dva.

Ochutnáváme první místní speciality a potíme se. Rozdíl oproti západu je, že vlhkost vzduchu vzrostla na 98%, vedro je o to zábavnější ;)

Do New Orleans přijíždíme pozdě, a tak se aspoň koupeme v hotelovém bazénu, kde na nás útočí komáři a jiný obří neidentifikovatelný hmyz.

Abychom vám to shrnuli hned na začátku: We love New Orleans! Moderní centrum města s mrakodrapy kontrastuje s původní French Quarter, ale přechod mezi architektonickými styly zde vůbec nepůsobí rušivě. Dnes je 4. červenec, jeden z nejdůležitějších státních svátků, který slaví celá Amerika. Ve městě je hodně lidí a večer bude na Mississippi velký ohňostroj. Prochazíme se a obdivujeme krásnou architekturu a unikátní atmosféru. Všude ve městě je slyšet hudba, na ulici jsou jazzové kapely a lidé tančí na chodnících. V pasážích pod zdobenými balkony se pomalu točí stropní ventilátory a turisté se snaží ochladit v klimatizovaných obchudcích se suvenýry. Nahlížíme do výloh, jež nabízejí vše od hudebních nástrojů, obrazů, originálních klobouků až po pravé! Francouzské croissanty.

Na doporučení průvodce jdeme ochutnat burger s arašídovým máslem a místní pivo. Obojí nám chutná. Odpoledne nastupujeme na loď Natchez, která nás zaveze na dvouhodinovou plavbu po Mississippi. Je nám dobře a posloucháme lodní kapelu a povídání o městě a řece. Podél břehu máme na některých místech možnost stále vidět následky ničivého hurikánu Katrina, který zdevastoval velkou část města. Dočetli jsme se, že pouze 70% lidí se po něm do města vrátilo...

Jedním z tradičních míst v New Orleans, které bylo svědkem prvních jazzových koncertů, je Bourbon street. Abyste si toto místo dovedli lépe představit, použila bych přirovnání ke Stodolní ulici v Ostravě. Stačí, když všechny bílé lidi zaměníte za sexy oblečené černošky s úžasnými vlasovými kreacemi a černochy většinou oblečených ve volných kalhotách a tričkách velikosti XXL doplněné kšiltovkou. V každém baru hraje hlasitá hudba všude se tancuje. V této ulici jsme také poprvé viděli tradici, které jsme nejdřív vůbec nerozuměli. Lidé stojící (nebo tancující, zpívající...) na balkónech házeli na procházející lidi dole barevné korálkové náhrdelníky. Dočetli jsme se, že během karnevalu, který je v NOLA velmi populární, se mohou lidé na ulici nechat vyprovokovat těmi, co jsou na balkónech, aby ukázali alespoň malou část těla. No a za to pak dostanou jeden náhrdelník. Pokud chcete další, musíte ukázat něco jiného...Při naší procházce jsme občas viděli slečny, jež měly nahrdelniků několik...desítek...tak jsme si říkali, co asi musely všechno ukázat...:) náhrdelníky se dají rovněž zakoupit, to je ale trošku podvod;) my jsme nezískali žádný.

Nicméně průvodce (Lonely planet) tvrdí, že Bourbon street už není to, co to bývalo, a že striptýzové bary a drogoví dealeři kazí její pověst. Za pravými jazzovými koncerty je potřeba se vydat jinam. A to nejlépe do Frenchmen Street, kde je spousta sympatických barů. V jednom z nich se usazujeme, posloucháme koncert a čekáme, až bude čas jít pozorovat ohňostroj.

Ohňostroje jsou 4.července ty největší v roce. V New Orleans se odpalují na řece ze dvou velkých lodí. Ohňostroj byl krásný a spolu s námi ho z břehu pozorovaly tisíce lidí.

Následující den jsme navštívili další národní park, jenž nese velmi francouzské jméno- Jean Laffite. Ocitli jsme se uprostřed močálů, které obklopují New Orleans, a během návštěvy jsme viděli našeho prvního aligátora, kterého Steph chtěl neustále něčím pošťuchovat, aby se přesvědčil, zda je pravý. Kolem nás se ozývaly dost divné zvuky vydávané zřejmě obřím hmyzem a nad námi se houpaly pavučiny s s velkými pavouky. Brrrrrrr... 

Odpoledne se ještě vracíme do New Orleans a navštěvujeme další čtvrti. V některých se příliš nedoporučuje vystupovat z auta zejména pokud jste bílé barvy, v jiných obdivujeme nádherné rodinné domy a bavíme se o tom, jaké to asi je tady žít. V jedné čtvrti má dům také Brangelina (pro ty, co neznají, rozumějte Brad Pitt a Angelina Jolie) a Brad se prý velmi podílel (zřejmě zejména finančně) na obnově této čtvrti po hurikánu Katrina. No jo, ten Brad...;)

Večer trávíme opět poslechem jazzu a diskutujeme s jedním sympatickým indickým párem, který sedí vedle nás na baru.