KingSequoiaDeath NP

Kings Canyon je jedním z nejhlubších amerických kaňonů a nachází se zhruba 3,5 h jízdy jižním směrem z Yosemitského parku. Je propojený se Sequoia National Park, který je jediným místem, kde přirozeně rostou obří sekvoje. Rozhodli jsme se, že na noc zůstaneme v horní části parku Cedar Grove, ze které je to ještě hodinu cesty až do kaňonu. Důvodem byla hlavně vyšší nadmořská výška a tím pádem nižší teplota v noci, která přes den už výrazně přesahovala 35 stupňů. Nacházel se zde take malý obchůdek, jedna restaurace a sprchy.

V kempu jsme si již naprosto zkušeně poradili se známou anti medvědí schránkou (ono totiž není úplně jednoduché ji otevřít, zejména když se o to snaží medvěd a nebo blondýna...)

Postavili jsme stan na klidném místě a odjeli jsme na krátkou exkurzi po okolí. Po návratu už kemp tak klidný nebyl, jelikož se zde ubytovala asi třicetičlenná mexická rodina a zrovna začínala instalovat jeden ze svých dvaceti grilů. Báli jsme se, že nebudeme moct spát, ale všichni Mexičani se po večeři a jedné sborově zazpivané španělské písni odebrali do svých stanů a po 22 h už bylo v kempu ticho jako v hrobě. 

Druhý den jsme se vydali na lehčí trek v Kings kaňonu. Vybrali jsme si procházku v Paradise valley, protože se nam líbilo jméno a byla to nenáročná stezka podél řeky až ke krásným vodopádům Mist Falls.

Zážitky:

 - hned v prvním lesíku se na nás sletěli snad všichni komáři ze Sierra Nevady a začali nás zuřivě štípat, bylo tedy potřeba zrychlit krok, antikomáří produkt byl samozřejmě v autě

- vodopád to byl opravdu pěkný, já jsem si u něj četla knížku, Steph se mezitím vydal na průzkum a kousek ode mne se přišly hádat dvě veverky, které zřejmě doufaly, že jim dáme něco z našeho oběda.

- při sestupu nás jedna paní upozornila na spíciho chřestýše na jednom z kamenů. Zda opravdu spal, jsme raději neoveřovali, ale aspoň jsme si ho vyfotili.

Po čtyřech dnech v kempech se vydáváme směr Údolí smrti. Spát budeme v městečku Ridgecrest, kde máme zarezervovaný hotel, abychom se lehce zregenerovali. Po cestě dolů z pohoří Sierra Nevada se zastavujeme a obdivujeme nejtlustší strom na světe - General Sherman v sekvojovém lese. Stromy jsou to opravdu nádherné, mohutné a mají nevýhodu v tom, že se téměř nedají vyfotit. Vzbuzují tak nějak přirozeně určitý respekt, mozna člověk i očekává, ze mu vzhledem k jejich věku sdělí nejakou moudrost. K nám tedy žádná sekvoj nepromluvila, ale za krkem nás z toho obdivovaní bolelo hodně.

Cesta do Ridgecrestu je dlouhá a hlavně klikatá. Tomu, kdo neřídil, se chtělo po par minutách blinkat (zejména mně). Po cestě míjíme rekreační oblast okolo Lake Isabella. Voda v této nádrži byla tak nízko, že z ní koukaly stromy, ktere byly zřejmě při napouštění zaplaveny. Potvrzuje to tedy informaci z Yosemitu ohledně extrémního nedostatku vody za poslední 3 roky.

V Ridgecrestu si užíváme hotelový bazén a večer jdeme na večeři do Kristy's family restaurant, což je typické americké bistro s červenými sedačkami, kde sedíte v tzv. booths a kde servírují snídani, béžové kafe a burger. Američané jedí večer velmi brzy (tedy zejména vzhledem k našemu francouzskému režimu), a tak jsme v půl deváté byli v restauraci už sami, když krátce před devátou přišli další hosté a byli to samozřejmě Francouzi.

Údolí smrti, do kterého chytře přijíždíme kolem poledne, aby nám bylo co největší vedro, hlásí na dnešek teploty okolo 43 stupňů ve stínu! Celá oblast je velmi suchá a působí jako jiná planeta. Údoli je oficiálně nejsušším místem v Americe a take místem, kde byla naměřena historicky nejvyšší teplota 57 stupňů. Údolí se nachází ve srážkovém stínu Sierra Nevady a dvou dalších menších pohoří, což je důvodem toho, že zde skoro vůbec neprší. V létě nemůže teplý vzduch kvůli horám vystoupat z údolí ven, a tak se čím dál vice ohřívá a způsobuje tak extrémně vysoké letní teploty. Všude jsou výstražné cedule, aby hloupí turisté nepodceňovali pitný režim a nevzdalovali se z vyznačených cest a stezek. V létě se také doporučuje zůstat pouze na asfaltových silnicích (což jsme samozřejmě nedodrželi, protože muže to vždy táhne tam, kde je nejnepřístupnější cesta a tedy větší dobrodružství…ženy jistě ví, co čem hovořím:)) a nepoužívat klimatizaci, aby se nepřehřálo auto.

Celý den nám tedy bylo šílené, ale opravdu hrozné vedro. Vzduch je navíc úplně suchý a při nádechu máte pocit, že jste v sauně. Během odpoledne jsme stihli vidět Mosaic canyon, písečné duny, nejníže položený bod v -85,5m, město duchů a západ slunce na vyhlídce Zabriski point. Následující den jsme si přivstali a jeli jsme se podívat na východ slunce u Dante’s view. Byli jsme tam sami a nejvíce nás zaujalo absolutní ticho, na které nejsme z našich městských životů vůbec zvyklí.

Death Valley je určitě zvláštní místo, velmi působivé co se velikosti týče (zejména pro Evropany) a určitě stojí za návštěvu. Hlavní sezóna tohoto národního parku je na začátku zimy a na jaře, kdy jsou teploty nižší a vše údajně kvete (čemuž je v létě těžké uvěřit).

Poznámka: další fotografie budou doplněny později, jelikož je v této civilizované zemi těžké najít fungující internetové přijpojení

Yosemite National park

Zdravíme všechny věrné čtenáře blogu a hlasíme se s další mini reportáží z USA. Kapitola o San Franciscu bude doplněna později, jelikož nemáme na psaní tolik času a rádi bychom ji zpracovali podrobněji. Cesta probíhá podle plánu, poctivě navštěvujeme vše, co se dá, snažíme se i trochu odpočívat, ale většinou nám na to opravdu nezbývá čas.

Za poslední týden jsme toho stihli hodně a viděli jsme spoustu krásných míst. Vezmeme to tedy hezky popořadě: Ze San Francisca, kde nám byla docela zima, jsme se vydali do Yosemitského národního parku, jež je jedním z nejnavštěvovanějších v zemi. Po cestě jsme přespali v bývalém zlatokopeckém a ospalém městečku Jamestown, které bylo roztomilé, ale vyloženě zde chcípl pes, věnovali jsme se tedy studiu průvodce a zašli jsme si na dobrou večeři do jediné místní restaurace. 

Podařilo se nám také na poslední chvíli rezervovat místo na dvě noci v kempu v blízkosti Yosemitu, což nám výrazně ušetřilo čas a starosti při hledání ubytování. Systému rezervací jsem doteď neporozuměla. Každý rok v zimě se otevírají rezervace kempů na následující sezónu. V případě Yosemitu jsou všechna místa pryč během několika dnů. Pokud tedy prošvihnete tento termín (což byl náš případ, jelikož jsme tenkrát ještě vůbec nevěděli, že tam pojedeme), musíte buď doufat, že se něco uvolní, nebo zkusit najít místo v jediném kempu bez rezervací, který se ovšem velmi často zaplní už v 9 hodin ráno. My jsme měli to štěstí, že se opravdu na internetu uvolnilo místa přesně v našem termínu. Když jsme přijeli na místo a zaregistrovali jsme se, náš kemp hlásil, že je plně obsazen. Večer jsme se procházeli kolem a zjistili jsme, že spousta míst zůstala neobsazených. Nemluvě o tom, že jednotlivá místa na stany jsou obří a vejdou se na ně minimálně tři stany a dvě auta. Tím tedy považuji jejich systém za neefektivní. 

Nicméně se nám v kempu moc líbilo a setkali jsme se zde s prvními opatřeními proti medvědům hnědým, kteří se zde (prý) vyskytují v hojném počtu. Je spíše výjimkou, že se vám podaří ho spatřit ve volné přírodě, ale stává se relativně často, že se medvěd zatoulá do jednoho z kempů, jelikož cítí vonící turistovu potravu. Instrukce jsou tedy velmi přísné, je na to dokonce zákon a při porušení můžete dostat pokutu a být vykázáni z parku. Veškeré potraviny musí být okamžitě uloženy do anti-medvědích železných schránek, které jsou k dispozici u každého místa na stan. Mezi potraviny se počítají i kosmetické přípravky a cokoli, co by mohlo medvědovi vonět (nebo spíš smrdět, pro srovnání bylo uvedeno, že medvěd cítí mrtvého jelena na vzdálenost 3 mílí, do Yosemitu je tedy lepší žádného nebrat). 

Odpoledne jsme absolvovali první trek. Yosemite je známý svými výjimečnými skalními formacemi a krásnými vodopády, vydali jsme se tedy k Vernon a Nevada Falls. První část vede dokonce po asfaltové cestě, je zde hodně lidí, stačí se ovšem trochu vzdálit a hned je turistů méně. Vylezeme až na vrchol vodopádu Nevada, který je opravdu impozantní a vzbuzuje velký respekt, zejména když stojíte přesně nad ním a slyšíte hlasité hučení vody.

Večer si užíváme v kempu a za zmínku stojí dva vtipné zážitky: první nastane, když v klidu popíjíme u našeho kempovacího stolu pivo (potraviny a nápoje je možné vyndat ven, pokud zůstanou pod neustálým dohledem, což nám u piva nečiní problém). Náhle se ozve výrazný plechově dunivý zvuk, který následně identifikujeme jako pád jednoho z našich sousedů, pod nímž se složilo lehátko a poté se praštil hlavou do anti-medvědí schránky. Jelikož zůstává ležet na zemi, běžíme se podívat, zda není zraněný, což naštěstí není i přes hlasitý zvukový efekt pádu. Pán je dojat naší péčí a hned se nám představuje jako Wes z New Yorku a popisuje nám, jaký měl den blbec. Vypadal lehce podnapile, lehátko jsme mu tedy pomohli znovu rozložit v bezpečné vzdálenosti od všech nebezpečných předmětů. 

Druhá příhoda je spojená s jedním z japonských turistů, kterých je v Yosemitu hodně a kteří často cetují ve velkých organizovaných skupinách a jsou většinou několika autobusy dopraveni před vodopád, horu, strom případně medvěda, jež si následně vyfotí a o pár minut později odjížději spokojení za dalšími atrakcemi. Jsou tu ovšem i jiní – revolucionáři, kteří chtějí napodobit americký způsob cestování a pronajímají si velká kempovací auta nebo přívěsy, mají nejmodernější výbavu a oblečení a přespávají v kempech. Jedna taková rodinka dorazila ten večer i do našeho kempu. V kempu bylo v té době povoleno rozdělávat oheň, čehož jsme využili i my a večer jsme se u něj pěkně ohřáli. Pro rozdělávání ohně platí rovněž poměrně přísná pravidla ohledně určeného místa a sbírání dřeva v okolí. Japonský super moderně vybavený turista viděl, že téměř všichni mají rozdělaný oheň a chtěl si tedy jeden pořídit i pro svou rodinu. Chvíli se rozhlížel kolem sebe a když nenašel žádné vhodné dřevo na zemi, pochopil, že si ho bude muset obstarat jinak a rozhodl se tedy, že pokácí jeden z menších stromů za pomocí jednoho ze svých nástrojů (jsem si jistá, že by následně vytáhl kapesní motorovou pilu). Naštěstí ho viděla jedna americká paní, která ho jemně a velmi trpělivě upozornila, že si myslí, že není „supposed to do this“ a že by si měl raději nasbírat pár větviček kousek dál na zemi. Japonský turista, spokojen, že se dozvěděl něco nového, ji poděkoval a odešel dál do lesa hledat dřevo...My jsme se celou scénkou dobře bavili od našeho táboráku, kde jsme si po česku upekli buřty.

Následující den jsme se vydali opět za dalším vodopádem – Upper Yosemite Fall, který spolu s Lower Yosemite Fall tvoří nejvyšší vodopád severní Ameriky (739m). Trek to byl náročný s převýšením téměř 1000m, ale výhled stál za to (viz přiložené foto). 

Yosemite se nám opravdu moc líbil a odjížděli jsme velmi spokojeni do Kings Canyon a Sequoia National Park.

LA a Pacific Coast Highway

V Los Angeles zůstáváme dva dny. V hotelu máme zaplacenou snídani, na kterou vyrážíme v půl sedmé ráno, jelikož už nemůžeme spát. Americká snídaně není nic hrozného: samé sladké věci nejlépe přelité nějakým krémem nebo čokoládou. K tomu hnědě zbarvená teplá voda, které se říká americano kafe, a džus, který ovoce nikdy neviděl a často svou barvou připomíná zvýrazňovač.

První den v LA trávíme v Universal Studios zábavním parku, kde zkoušíme všechny 4D,3D a jiné atrakce včetně horské dráhy inspirované filmem Mumie až do chvíle, kdy nám náš žaludek naznačí, že už toho bylo dost, a tak si jdeme dát náš první burger s hranolkama. Abychom ulehčili svědomí, dáme si k tomu ovocný salát. Následuje prohlídka filmových studií, kde jsme mimo jiné mohli vidět motel ze známého hororu Psycho (viz foto). 

Odpoledne vyrážíme autem na Santa Monica Beach, uvízneme však na hodinu v pověstné losangelské zácpě a když konečně dorazíme na místo, začíná se mi opět chtít spát.

Další den se jedeme podívat na nápis Hollywood, který je sice nepřístupný, ale můžeme si jej aspoň vyfotit z dálky. Ještě předtím, než se vydáme po Pacific Coast Highway na sever, se zastavujeme na Venice Beach, která dle našeho průvodce výstižně reprezentuje americkou realitu.  Na jednom relativně malém místě je totiž možné vidět honosné domy, místní smetánku běhající na pláži a zároveň velké skupiny bezdomovců, ale také nezávislých umelců protestujících proti tomuto univerzálnímu společenskému modelu.

Abychom toho stihli více vidět, půjčujeme si kolo a to rovnou tandem, který jsme nikdy předtím nezkoušeli. Moc se nám to líbilo, nespadli jsme a

stihli jsme dojet až do Santa Monicy a zpět. Kolem poledne se tak konečně vydáváme na cestu směr San Francisco, v Malibu ještě z auta obdivujeme honosné residence a opálené surfaře (ty obdivuji zejména já). Pobřežní cesta je krásná a občas nám připomíná Bretagne, Normandii a na některých místech i Korsiku. Zastavujeme se na kafe v Santa Barbaře, což je oblíbená víkendová a prázdninová destinace Američanů z velkých kalifornských měst. Dnešní nocleh byl naplánován v Pismo Beach, kde je ovšem plný kemp, ve kterém jsme chtěli zůstat, nakonec tak musíme hledat jinde. Spíše z dobrodružných důvodů rozložíme stan v malém kempu, který má z jedné strany silnici a z druhé železniční trať (té jsme si všimli až později). Poplatek za noc je však směšný, a tak si řekneme, že to jednu noc vydržíme. Nakonec to byla velmi poklidná noc a první vlak projel, když už jsme byli vzhůru.

Na celou cestu z LA do SF jsme měli 3 dny. Zpětně si říkáme, že jeden den navíc by nebyl špatný. Měli jsme však zarezervované ubytování v SF, a tak jsme nemohli náš pobyt na pobřeží prodloužit. I tak jsme toho stihli za ty tři dny hodně:

- V Morro Bay jsme viděli skálu vulkanického původu uprostřed moře a také prvního tuleně, který si plaval v přístavu

- Na pláži jsme pozorovali početnou skupinu rypoušů sloních, kteří se velmi srandovně pohybují po pláži a dost výrazně smrdí

- Obdivovali jsme unikátní vodopád dopadající přímo na pláž McWay falls

- Navštívili jsme Point Lobos State reserve, kde jsme opět mohli vidět a slyšet tuleně a kde nás cedule upozorňovaly na přítomnost jedovatého dubu

- V Monterey jsme zaplatili nehorázně drahé vstupné do jednoho z největších akvárií, návštěva ovšem stála za to

- Pronajali jsme si kajak a během naší výpravy po oceánu kolem nás plavaly roztomilé vydry doprovázené lachtany – nikdy jsme tyto živočichy neviděli tak zblízka – nezapomenutelné!!! Steph si také na kajaku opálil nohy do pěkného růžovo-červeného odstínu

- V Santa Cruz jsme se zastavili v nejstarším zábavním parku západního pobřeží s klasickou dřevěnou horskou dráhou

Vše tedy probíhá podle plánu, kromě toho, že teplota je o něco nižší, než jsme čekali a docela často je nám zima.

Další kapitola bude o naší návštěvě San Francisca – města mlhy, větru, hippies, Golden Gate Bridge, strmých kopců a typického architektonického stylu.

Amerika baby

Vše je připraveno a muzeme vyrazit! Let z Paříže do Frankfurtu proběhl podle plánu a na čas. Ve Frankfurtu byl následně problém s vydáním našich zavazadel, na která jsme čekali více než hodinu. Hotel Meininger hned vedle letiště byl moc příjemný a z okna jsme mohli sledovat přistávající letadla. I přes velkou únavu jsme se rozhodli vyrazit na krátkou prohlídku města. Jakmile jsme dorazili na hlavní náměstí před katedrálou, našli jsme si pěknou hospůdku s pravými frankfurtskými párky a německým pivem.

Spát jsme šli brzy, budíček je nastaven na 6:30 a letadlo odlétá v 10:05. Oba se několikrát budíme v průběhu noci, asi už se moc těšíme na odlet.

Ráno si v hotelu ještě stihneme dát kafe a míříme na letiště, kde si musíme sami zaregistrovat zavazadla. Myslím,že brzy už nebudou na letišti pracovat žàdní lidé a budeme se domlouvat pouze s různými mašinkami, které nám následně sežerou zavazadlo a pošlou ho neznámo kam. Boarding začíná včas, a tak v 10:05 opravdu startujeme v Boeingu 747 směr LAX. Před námi samozřejmě sedí početná německá rodinka s 5 dětmi, jedno z dětí musí být slyšet až v kokpitu vždy, když se snaží upoutat pozornost informací o startujícím či přistávajícím letadle ( a že jich je ve Frankfurtu hodně). Naštěstí je po zbytek letu docela hodné a sleduje pohádky.

Let trvá 11h, stihneme tak shlédnout několik filmů (Her - originální romanticko-dramatická myšlenka , 3 days to kill - akční blbost odehrávající se v Paříži, 12 years a slave - Oscar je zasloužený)

Během letu pozorujeme Grónsko a ledovce, Labrador, Kanadu a nakonec i Spojené státy. Ta země je opravdu obří a na první pohled bych řekla, že tu ani nikdo nežije. Přistání je klidné a my z okénka vidíme, že je krásně, i přesto, že centrum LA je zahaleno bílou mlhou (nebo možná smogem). Čeká nás teď pohovor s imigračním úředníkem, který rozhoduje o tom, zda budete moct vstoupit do jeho země. Po hodině čekání ve frontě jsme konečně na řadě. Náš úředník je moc milý a vypadá, že ho náš projekt cesty kolem světa zaujal. Pokládá nám jen pár otázek a vše probíhá OK (kromě toho, když se Stepha zeptal, co je jeho occupation a ten si myslel, že se ho ptá na jeho koníčky).

V pase máme razítko a vyrážíme hledat zavazadla, která už krouží na pohyblivém páse. Člověk má vždy takový nevysvětlitelný pocit malého štěstí, když se shledá se svým batohem. 

Jdeme vyzvednout auto, na které opět musíme vystát frontu. Mezitím už zvládneme několikrát ležérně odpovědět na otázku "How are you guys doing today?" Náš pán vydávající auta se nás ovšem nezeptá, což je v USA špatné znamení...je nepříjemný a snaží se nám prodat lepší model auta (dražší samozřejmě) a pojištění navíc, které už je dávno v ceně. Nakonec nás nechá odejít na parkoviště, kde si můžeme vybrat naše nové auto. Volíme černý Jeep Cherokee a doufáme, že nám bude dobře sloužit následující dva měsíce.

Vyrážíme směr Hollywood, kde máme zarezervovaný hotel na dvě noci. Steph řídí a moc se mu to líbí, připadá si prý jako v GTA :)

Hotel Hollywood Travelodge je typický americký motel s parkovištěm před pokoji. Kousek od nás je stanice metra, jedeme se hned podívat na Hollywood boulevard. Zde zahlédneme například Darth Vadera, Spidermana, Marylin Monroe a další známé filmové postavy. Je tu narváno, navíc má premiéru jakýsi film, o kterém jsme neslyšeli a lidé zde čekají na celebrity, o kterých jsme ovšem také nikdy neslyšeli (Steph by ovšem byl schopen se zeptat Brada Pitta, kolik je hodin, aniž by věděl, kdo to je).

Začínáme být dost unavení, v Evropě je už skoro ráno, ale snažíme se vydržet co nejdéle vzhůru, abychom se lépe přizpůsobili časovému posunu. na večeři jdeme do japonské restaurace a konstatujeme, že i kousky sashimi jsou v USA dvakrát tak větší. Navíc k tomu překvapivě servírují jakousi majonézoidní omáčku, no fuj.

Po návratu do hotelu okamžité usínáme, abychom se s úsměvem mohli vzbudit ve 4h ráno. Asi to s tím časovým posunem nebude tak jednoduché...

Zavazadlo

A jak si mám asi sbalit batoh na rok???

Fáze 1: V hlavě si dělám seznam oblečení, bot, kosmetiky, výbavy a dalších předmětů, které určitě NUTNĚ budu potřebovat s sebou a bez kterých se v žádném případě neobejdu.

Fáze 2: Najít batoh a osprchovat ho, jelikož si ještě moc dobře pamatuje svoji poslední výpravu po GR20 a podle toho také vypadá.

Fáze 3: Rozložení všech nezbytných věcí na postel a zjištění, že batohy by byli potřeba minimálně tři.

Fáze 4: Z těžkým srdcem se loučím s tyrkysovými šatičkami, ve kterých jsem se chtěla procházet po plážích v Malibu. Tentýž osud čeká i dva páry bot a několik topů různých barev (přece se nebudu každý den oblékat stejně). Redukuji rovněž zásobu kosmetiky, to přece můžeme vždycky koupit na místě.

Fáze 5: První pokus o narvání všeho na posteli do batohu....Hmmm a už jsme opět zpět u fáze 4...

Fáze 6: S úsměvem se dívám na svůj batoh, který je naplněn, ale úspěšně uzavřen. Zjištění, že chybí spacák, který se zkutálel dolů mě nijak neodradí...Merde...Asi víte, ke které fázi se vracím.

Fáze 7: Mám vše potřebné a batoh je uložen ve svém ochraném obalu do letadla a čeká na odjezd.

Tak a teď tedý vážne o tom, jak si připravit zavazdlo na cestu kolem světa:
Osobně si myslím, že velmi záleží na vybraných destinacích a také způsobu cestování. Je také důležité se odpoutat od svých věcí a naučit se žít s malým množstvím všeho. Naší první zemí budou Spojené státy, kde můžeme případně vše, co nám chybí, dokoupit. Jelikož plánujeme i kempovat v národních parcích, bereme s sebou v podstatě kompletní výbavu. Naopak oblečení jsme se snažili zredukovat s tím, že bychom si i rádi něco koupili. Vezeme s sebou také několik průvodců - knih. Já osobně si ráda čtu o všem, co můžeme vidět a navíc budeme mít skoro pořád auto.

Zde naleznete seznam věcí v mém batohu:

Výbava:
stan 1x
spacák 1x
nafukovací matrace 1x
hedvábný spací vak 1x
lampa čelovka 1x
kelímky 2x
plastová vidlička a lžička 2x
nůž 1x

Oblečení: batoh Bára
bunda Goretex 1x
kalhoty Goretex 1x
kalhoty 3/4 1x
kraťasy 2x
fleecová mikina 1x
tričko sport/hory 2x
košile sport 1x
džíny 1x
sukně 1x
top do města 5x
lehký svetr 1x
kalhotky 7x
ponožky 5x
žabky 1x
baleríny 1x
trekové boty 1x
tenisky 1x
kšiltovka 1x
plavky 1x
pásek s tajnou kapsičkou na peníze 1x

Elektronika/Foto:
foťák zrcadlovka Canon E550
objektiv
nabíječka Canon
foťák kompakt Nikon
elektronická čtečka
univerzální nabíječka
Iphone 4 + nabíječka
náhradní telefon
ultrabook ASUS T100
přenosný hard disk
adaptatér

Kosmetika + léky:
náplast
obvaz
paracetamol
aspirin
malarone (antimalarikum)
kapky do očí, nosu, uší
imodium
codoliprane (paracetamol s kodeinem na velké bolesti)
širokospektrální antibiotika
mast na bolesti svalů
tužka na oči
řasenka
odličovač
1 lak na nehty pro parádu
hydratační krém
opalovací krém malý
mléko po opalování malé
kartáček
pasta
zubní nit
rychleschnoucí ručník
mýdlo
kartáč na vlasy

Ostatní:
průvodce (asi 10 knížek)
deník
ledvinka na peníze

Výběr itineráře

Řekla bych, že to bude jedna z nejjednodušších fází. Vzít si mapu a zakroužkovat si země, které chceme navštívit, koupit letenku a vyrazit. Tak jednoduché to opravdu nebylo a bylo potřeba vzít v úvahu několik faktorů, o nichž se rozepisuji v následujícím přehledu:

Bezpečnost:

Priorita číslo 1, když jsme vybírali země, kam pojedeme. I z tohoto důvodu (ten hlavní byl ovšem časový) jsme se nakonec rozhodli nejet do afrických zemích. Získat aktuální informace o bezpečnostní situaci v dané zemi je celkem snadné na stránkách ministerstev vnitra a vládních organizací různých zemí. Jako příklad uvádím následující zdroje:
http://travel.state.gov/content/passports/english/country.html
http://www.diplomatie.gouv.fr/fr/conseils-aux-voyageurs
http://www.mzv.cz/jnp/cz/cestujeme/index.html

Tyto zdroje budeme samozřejmě pravidelně sledovat a v případě potřeby přizpůsobíme náš itinerář.

Váš sen:

Pokud se rozhodnete cestovat kolem světa, bude to pravděpodobně jednou za život. V tom případě: Uskutečněte svoje sny! Pokud už dlouho sníte o tom navštívit nějakou zemi, vylézt na nějakou konkrétní horu, vidět ten a ten vodopád, přizpůsobte vaši cestu tak, abyste mohli toto místo navštívit, jinak toho budete později litovat. Pročítejte si průvodce, listujte v knihách typu Země krásná neznámá (Yann Arthus-Bertrand) a nebo si v Googlu zadejte "Místa, které stojí za to vidět než umřete". Inspiraci zde určitě najdete...

Klima:

Vzhledem k tomu, že nikoho asi příliš neláká strávit většinu cesty pod deštníkem nebo v pláštěnce, je vhodné si dopředu zjistit, zda se nebudete nacházet v jihovýchodní Asii uprostřed monzunového období případně na Floridě před příchodem nějakého pěkného hurikánu. K našemu plánování jsme použili francouzskou bibli cestovatelů: Ou et quand partir (Kam a kdy jet), která bohužel zatím vyšla jen ve francouzštině a která velmi detailně popisuje klimatické podmínky všech států včetně doporučení, kdy je nejlepší danou zemí navštívit, jak se vyhnout davům turistů a co si vzít na sebe.

Rozpočet:

Jedno z nejotravnějších leč nezbytných kriterií, které vám bude nejvíce omezovat položku "Váš sen". My naši cestu zahajíme v drahých rozvinutých zemích (rozhodnutí bylo ale spiše založeno na klimatických podmínkách v červnu, kdy budeme odjíždět) a budeme doufat, že nám zbydou nějaké peníze, až budeme v jihovýchodní Asii. Při průzkumu na internetu jsme se dozvěděli, že každá cesta kolem světa je nákladná záležitost a průměrné výdaje na roční cestu se pohybují kolem 15 000 EUR na osobu. Budeme muset rozbít prasátko...

Letenka

Při výběru itineráře je vhodné se zároveň začít dívat na možnosti přepravy do dané destinace a případnou cenu letenky (nebo i jiných dopravních prostředků, do Ameriky se prý dá dostat na palubě velkých nákladních lodí, cesta trvá měsíc :). Cestovatelé kolem světa mají několik možností, z nichž si mohou vybrat při nákupu letenek. Každá z nich má své výhody a nevýhody:

Nákup jednotlivých letenek zvlášť:

Je to určitě jeden z nejflexibilnějších způsobů, jak cestovat, ale často vychází jako nejdražší. Výhodou je, že si můžete vybrat lety u jakékoli společnosti, nemusíte kupovat všechny letenky najednou a tím pádem můžete i v průběhu cesty kompletně změnit svůj směr a destinace. Nevýhodou je již zmiňovaná cena, zejména jednosměrné letenky jsou často výrazně dražší než zpáteční (někdy se opravdu vyplatí si koupit zpáteční letenku, i když zpáteční let zůstane nevyužitý). Pokud si letenky kupujete v nejlevnější economy třídě, nemáte možnost změnit datum.

Nákup letenky "kolem světa" u jedné z velkých aliancí:

Pro tuto možnost jsme se nakonec rozhodli i my a koupili jsme letenku Round the world od Staralliance.     K našemu rozhodnutí významně přispěla nabídka mého táty, který měl díky svým četným cestám nasbírány míle, které jsme mohli směnit za naší letenku. U Staralliance je potřeba mít 160000 mil na jednu letenku kolem světa. Zbývalo nám tak jen zaplatit letištní taxy. Každá alinace má různé podmínky, ale základní pravidla jsou stejná. Je nutné dodržet určitý počet segmentů a pohybovat se v rámci definované zóny stejným směrem. Za segment je většinou považován nejen samotný let, ale i využití jiného dopravního prostředku. Můžete tak například letět z Frankfurtu do Los Angeles, autem se dopravit do New Yorku a odletět na Hawaii. Tím se vám započítají 3 segmenty, i přesto že cestu z LA do NYC jedete autem.
Cena letenky se může výrazně lišit, vše záleží na tom, kolik segmentů si zvolíte a jak vysoké budou letištní taxy.
Za naše dvě letenky jsme zaplatili zhruba 1000 EUR na osobu + 160000 mil za letenku. Pokud bychom nevyužili míle, jedna letenka by nás vyšla na 3500 EUR.

více informací zde: http://www.staralliance.com/en/fares/round-the-world-fare/round-the-world-fare-tc/

Další aliance nabízející letenku kolem světa:

One World aliance: http://www.oneworld.com/flights/round-the-world-fares/oneworld-explorer/

Sky Team aliance: http://www.skyteam.com/en/your-trip/Round-the-World-Planner/

Tyto tři aliance jsou největší na světě, existují samozřejmě další menší seskupení leteckých přepravců nabízející letenky kolem světa. (např. The Great Escapade)

Nákup letenky kolem světa u specializovaných agentur:

Některé specializované cestovní kanceláře nabízejí tyto letenky, u nichž je většinou pevně nadefinován itinerář za pevnou cenu. Výhodou je určitě poradentsví při nákupu letneky, nevýhodu bych viděla v limitované flexibilitě výběru destinací.