Čeká nás teď dlouhý přejezd v podstatě celých Spojených států až do New Orleans. Máme na to tři dny a po cestě toho naštěstí není moc k vidění, jinak bychom to opravdu nestíhali. I tak se nám podařilo navštívit pár zajímavých míst (jinak bychom vám neměli o čem vyprávět!). Když odjíždíme z Grand Canyonu, je stále šílené vedro, ale předpověď ohlašuje na další dny ochlazení (zhruba o dva stupně) a příchod bouřek. Vyrážíme směr jihovýchod do městečka Flagstaff, které působí velmi sympaticky a díky Tripadvisoru zde poobědváme v baru Diablo burger zatím nejlepší burger naší výpravy a sledujeme fotbalový zápas Německo - Alžírsko. Když vyjdeme ven...prší! Poprvé od našeho příjezdu. Dokonce se nám podařilo najít kavárnu s pravým espressem, které si v porovnání s džusem z ponožek (rozuměj regular american coffee) patřičně vychutnáme.
Ve Flagstaffu jsme rovněž chtěli vyjet lanovkou na nejvyšší vrchol místního pohoří (Snowball), štěstí nám ale nepřálo, když jsme zjistili, že lanovka je v provozu pouze o víkendech. Mohli jsme se ale konečně projet po historické Route 66, z níž se z původní silnice z Chicaga do Santa Monicy zachovalo pouze pár úseků.
Vydáváme se za další turistickou atrakcí - dírou v zemi. Ne ovšem obyčejnou, jedná se totiž o Meteor crater, nejzachovalejší kráter na světe po dopadu meteoritu. Shrnutí je poměrně jednoduché: zaplatili jsme 18$ na osobu a viděli jsme, co nám bylo slibeno - díru v zemi. OK, abych nebyla tak kritická, návštěva je doplněna muzeem o meteoritech (surprise!) a krátkým filmem o tom, jak asi ten dopad vypadal. No, nemůžeme říct, ze by nás tato pozoruhodnost příliš ohromila, ale jsme rádi, že víme, jak to vypadá, když něco velkého spadne z vesmíru na zem.
Večer se zastavujeme v jednom z mnohých motelů u dálnice a pereme prádlo. Jsme kousek od posledního národního parku západní části USA - Petrified Forest NP, do kterého se vydáváme další den brzy ráno, abychom unikli přetrvávajícímu vedru. Ti, co nás znají a ví, do jaké míry jsme fascinovaní geologií a naukami o "šutrech", pochopí, proč jsme byli překvapeni první otázkou, jež nám položila paní při vstupu do parku: "Vezete s sebou nějaké kameny či úlomky skal, které jste nasbírali jinde?" "eeehhhh, no madam...no" proč se nás ptá na takovou blbost? V Petrified Forest je totiž velmi přísně (což znamená jedna a více výstražných ceduli každých 5 metrů) zakázáno sbírat jakékoli kamínky a zejména úlomky zkamenělých stromů. Ne, že by jich byl nedostatek, ale můžete si je samozřejmě zakoupit v jednom z mnoha obchodů. Cenu jsme neověřovali, nějak přirozeně z toho vyplynulo, že nákup kamení není úplně vhodnou aktivitou, když před s sebou máte cestu kolem světa. A abyste si nemysleli, že vám to projde, při výjezdu vám zkontrolují auto!
Anyway...:) v Petrified Forest NP je nám opět šílené vedro (já vím, že se opakuju, ale to teplo bylo opravdu jeden z hlavních faktorů dokreslujících pouštní atmosféru). Prochazíme se, fotíme zkamenělé kmeny stromů, které hrají všemi barvami a poklepem a zdvihem ověřujeme, zda se opravdu jedná o kámen. Jedná...Mně se park moc líbil, zejména pak část, kde se nachází tzv. Painted Desert, jež turisty láká na své růžovo-červené odstíny písku. Stéphen už té pouště měl dost a protože to bylo zakázané, snažil se mě přesvědčit, ať ukradneme alespoň malou zkamenělinku.Kolem poledne vyrážíme směr Albuquerque (pořád si nejsem jistá, jak se to správně píše, natož vyslovuje), kde se snažíme najít "historické centrum". Hledáme tak pečlivě, že se v jednom momentě ocitneme v protisměru a hned naproti nám vyjíždí policejní auto. Hádejte, kdo řídil...;) rychle parkujeme na straně ulice a děláme, že se nic zásadního neděje. Šerifovo auto tak kolem nás projede bez zastavení. Toho, že máme předek auta v protisměru, si asi nevšiml. Nicméně historické centrum jsme nenašli, respektive jsme našli centrum, které ale nemá vůbec nic společného se slovem historický, jak bylo popisováno v průvodci. Americká města, zejména ta novější, jsou pro Evropany asi dost velkým zklamáním. Většinou jim chybí jakýkoli šarm a hlavní atrakcí je často obří křižovatka s fastfoody (Názor jsme výrazně změnili, když jsme přijeli na jihovýchodní pobřeží, o tom ale až později).
Spíme v městečku Santa Rosa a druhý den nás čeká osmi hodinová cesta do Dallasu, který pouze projedeme autem. Zastihnou nás také první bouře a dozvídáme se, že k východnímu pobřeží USA se blíží první hurikán sezóny Arthur. Zatím to vypadá, že se vyhne Floridě a zasáhne spíše oblast kolem Charlestonu a Myrtle beach. New Orleans, kam směřujeme, vypadá zatím klidně.
Co se krajiny tyče, vidíme výrázné změny. Poušť zmizela a kolem nás se objevují první stromy a pole. Texas je úplně placatý a kolem dálnice se střídají výhledy na krávy a ropné věže. Vzpomínáme na slavný seriál Dallas a hádáme se, protože každý z nás zpívá úplně jinou melodii úvodních titulků. Za pomocí YouTube zjišťujeme, ze francouzská znělka je opravdu úplně jiná.
Jakmile přijedeme do Louisiany, jsou změny okolí ještě výraznější. Začíná být opět vedro a k tomu cítíme, že výrazně vzrostla vlhkost vzduchu.
Blížíme se k New Orleans, o kterém vám budeme vyprávět příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat