Ráno nás probouzí pravidelné šplouchání vln na naší malé soukromé pláži a už se těšíme, až konečně uvidíme krásnou Bora Bora. První den trávíme lenošením na terase (důsledně dodržuji doporučení lékařů), šnorchlovaním na korálovém útesu, jenž se nachází jen pár metrů od nás, a plánováním aktivit na další dny. Podaří se mi také konečně sníst normální oběd, z čehož máme všichni velkou radost. Annette má také dva psy a jeden z nich tráví dny rybolovem. A hned první den byl úspěšný, když se mu po trpělivém číhání a elegantním skoku z terasy do vody podařilo ulovit pěknou rybku. Kdybych to neviděla na vlastní oči, neuvěřím tomu. Je ovšem potřeba zmínit, že až do konce našeho pobytu nic dalšího neulovil.
Na následující den máme na programu půldenní výlet na lodi kolem celého ostrova. Vyzvedává nás pěkný potetovaný Tahiťan, který si říká Sharkboy. Později pochopíme, že tak činí oprávněně. :) První zastávka je na jednom z motu, kde se nachází luxusní hotel Pearl Beach. Zde naložíme skupinku Italů a můžeme vyrazit. Projíždíme lagunou, která má nepopsatelnou barvu, musí se to vidět na vlastní oči. Jsou tu miliony odstínů modré a tyrkysové barvy a je to neuvěřitelně uklidňující a štěstím naplňující pohled. Na ostrůvcích obdivujeme pětihvězdičkové hotely a jejich bungalovy těsně nad vodní hladinou, v nichž jedna noc vyjde zhruba na 2000 Euro. Nechybí tu Hilton, Sofitel, Le Meridien či Four Seasons. Sem si jezdí odpočívat boháči a hollywoodské celebrity. Skoro všechny bungalovy (některé jsou spíše vily) mají soukromý bazén (jako by jim nestačil oceán), terasy s přímým přístupem do vody a vše potřebné luxusní vybavení. Poté, co nám Sharkboy ukáže všechny hotely, se zastavujeme v Lagoonariu, kde budeme šnorchlovat. Jsou tu hejna barevných rybiček a taky hejna turistů. Průvodci z různých lodí ví, co funguje nejlépe, aby uspokojili poptávku, a tak témeř všichni praktikují tzv. feeding. To znamená, že ryby také moc dobře ví, kde se mají nacházet, aby dostaly něco dobrého k obědu. Pod vodou dokonce vidíme, jak jeden průvodce krmí murénu a následně ji vytahuje ven ze své skrýše. Je nám jasné, že tento typ exkurze není asi z ekologického hlediska ideální, ale funguje perfektně. Turisté (včetně nás) jsou šťastní, že vidí různobarevné rybičky a že dostali to, za co zaplatili.
Další zastávka je o kousek dál v mělčí časti laguny. Hned, jak se loď zastaví, vidíme, že k nám plují 2 rejnoci a jeden malý žralok. Sharkboy všechny povzbuzuje, aby šli do vody, s přibývajícími žraloky se nám moc nechce. Nakonec se ale odváží témeř všichni a my si můžeme vyzkoušet, jaké to je hladit rejnoka na břísku. Rejnoci vypadají velmi ochočeně a doslova našeho průvodce objímají a žadoní očekávanou svačinu. Kolem nás a lodi krouží desítka malých žraloků (black tip shark), kteří sice nejsou nebezpeční, ale i tak budí respekt. Pokračujeme následně mimo hlavní lagunu, kde nám je slíbeno plavání s opravdovým žralokem. Je tu již několik člunů a opravdu, když nakoukneme pod vodu, vidíme 2 velké žraloky, jak pomalu krouží nad dnem i se svými čistícími jednotkami (rybičky, jež následují a čistí žraloka, kolik za to berou, to nevím). Sharkboy se elegantně na jeden nádech potopí a k našemu úžasu se zavěsí pod žraloka a v objetí s ním pluje několik metrů. Hmmmm, jsme beze slov. Ale musíme potvrdit, že Tahiťané se pod vodou pohybují jako ryby (nebo žraloci), a tím padem to zřejmě nikomu nepřijde divné a nikdo je nechce sežrat. Při odjezdu dostane Sharkboy zprávu z jiné lodi, že jsou nedaleko velryby. Jedeme tedy ještě dál a máme štěstí, když se nám podaří zahlédnout 3 velké ploutve. Čekáme, až se znovu vynoří na další nádech. Pro nás oba je to poprvé, co vidíme velryby, a jsme rádi, že se nám podaří vyfotit alespoň kousek tohoto elegantního zvířete. Naše exkurze je zakončena ovocným piknikem na pláži s bílým pískem a průzračnou vodou. Sharkboy svojí mačetou otevře několik kokosových ořechů, jež jsou vynikající stejně jako místní manga a banány. Na cestě zpět ještě jednou obdivujeme pohled na celý ostrov z dálky. Nejvyšší (a jediná) hora působí téměř magicky.
Na Bora Bora se život žije tak nějak celkově pomaleji. Nedělá nám příliš problém se dostat do stejného rytmu, proto jsou naše následující dny spíše relaxační. Steph se jede potápět a vrací se v extázi, protože plaval s velrybami. Trošku mu závidím, ale zároveň bych se asi bála. Odpoledne se vydáváme do již zmiňovaného hotelu Pearl Beach, kde díky Annette, která zná pana ředitele, můžeme strávit několik příjemných hodin na nádherné pláži. V místní restauraci ochutnáváme moje nové oblíbené jídlo - syrovou rybu zalitou kokosovým mlékem.
V hotelu jsou samozřejmě zejména páry na líbankách, pusinkuje se to tu na každém rohu a turisté z Asie fotí miliony fotek v laguně. Hotel je krásný, ale určitě by nám dělalo problém tu zůstat jen pár dní (no možná, kdyby to někdo zaplatil :), jelikož tu kromě pláže není žádná aktivita. Vracíme se do našeho skromnějšího bungalovu, kde je to témeř stejně krásné ;)
Poslední den nám Annette půjčí auto, můžeme tak objet celý ostrov (32km) a zastavit se na jižním cípu s nádhernou pláží Matira. Opět obědváme rybu v kokosu a návštěvu zakončíme návštěvou farmy, kde se chovají mušle, jež produkují známé tahitské perly. Bylo zajímavé se o tom dozvědět něco víc a zjistit, proč jsou perly tak drahé.
Od první chvíle, co jsme v Polynésii, jsme nadšeni z místních lidí. Všichni jsou tu moc milí, ochotní a bez výjimky si tykají. Tradiční kultura je velmi bohatá, vyrábějí se tu šperky z perel a mušlí, kosmetika nebo originálně barevná parea (pro muže: to je takový velký kus hadru, do kterého se ženy snaží elegantně zamotat na pláži a ne vždy se to povede). Obdivujeme (oba) místní ženy, jež mají nádherné husté tmavé vlasy, které si splétají do krásných copů. Tradiční jsou také místní tance v kostýmech vyrobených z listí místních palem. Jedno takové představení jsme shlédli na ostrově Rangiroa, kam se vydáváme po 6 úžasných dnech na Bora Bora a o kterém si budete moc přečíst v dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat