Půlroční report

Solidárně se všemi našimi pracujícími čtenáři jsme si řekli, že bychom vám měli odprezentovat alespoň jakousi bilanci uplynulého půlroku, abyste si nemysleli, že se jen flákáme na plážích a usrkáváme koktejly s deštníčkem. Naplnila se naše očekávání? Baví nás to ještě? Nechceme se už vrátit domů? Nemáme hlad? Máme peníze? Nechceme se navzajém zardousit poté, co jsme spolu strávili 6 měsíců nonstop? Co nám chybí a bez čeho se naopak obejdeme? Co se nám nejvíc líbilo? Změnila nás naše cesta? To vše se dozvíte v následujícím článku!

Na začátek několik numerických údajů:

- navštívili jsme 5 zemí (USA, Japonsko, Nový Zéland, Francouzskou Polynésii a Austrálii)

- autem jsme ujeli více než 28 000 km (road-trip v USA, Novém Zélandu a částečně Austrálii)

- osmnáctkrát jsme letěli letadlem

- utratili jsme zhruba 20 000 EUR (včetně letenek)

- nejdražší zemí je zatím Austrálie s průměrným výdajem 200 AUD/den (asi 140Eur - zahrnut je pronájem auta, benzin, jídlo, ubytováni)

- obdivovali jsme přírodní krásy ve více než třiceti národních parcích

- chytili jsme jeden virus dengue a doufáme, že zůstaneme u tohoto počtu

S potěšením mohu hned na začátku konstatovat, že tato cesta je opravdovým splněným snem. Viděli jsme nádherná místa na Zemi, poznali jsme milé lidi různých kultur, ochutnali jsme výborné lokální speciality, vína a piva, vzdělali jsme se v oblasti fauny, flóry a geologie (zejména ty sopky nás doprovázely témeř všude) a naučili jsme se jezdit vlevo.

Stále nás to objevování baví a těšíme se do Asie, kde nás čeká asi větší kulturní šok než v zemích, které jsme navštívili doteď. Kromě Japonska jsme objevovali země, jež jsou velmi blízké naší kultuře, a neměli jsme problém se dorozumět.

Zatím je ještě brzy na vytváření seznamů toho, co se nám líbilo nejvíce, i když upřímně pochybuju, že se nám to vůbec podaří. Každá země je unikátní a bude určitě těžké najít jednoznačné favority (i když lagunu na Bora Bora už asi nic neporazí).
Nejtěžším obdobím byla určitě ta moje slavná dengue, ze které jsem se už úplně vzpamatovala, ale znovu bych ji rozhodně prožít nechtěla. Strach budu mít v Asii, kde komáře přenášejí další nemoci jako je např, malárie.

Očekávání versus realita

Cesta kolem světa je fyzicky náročná, to jsme si asi úplně při plánování itineráře plně neuvědomili. Projevilo se to zatím zejména v USA, kde jsme byli po každém dni objevování a řízení velmi unavení. Zpomalili jsme následně tempo a řekli si, že stejně jako během běžného pracovního týdne bychom měli  mít něco jako víkend a odpočívat. Toto pravidlo dodržujeme i nyní v Austrálii a cítíme se mnohem lépe. Občas je lehce frustrující (zejména pro Stepha) vědomost, že v daném regionu existuje spousta míst k vidění, je ale jasné, že nemůžeme navštívit všechno. Paradoxně bychom během této témeř roční dovolené potřebovali více času. Jinak musíme říct, že jsme ani příliš očekávání neměli a naše prožitky a zážitky bereme spíše tak, jak přicházejí. Konzultujeme samozřejmě pravidelně průvodce a blogy, abychom něco důležitého neprošvihli.

Počasí

Od odjezdu v podstatě následujeme léto a to se nám moc líbí. Shodli jsme se, že sluneční svit určitě ovliňuje i lidské chování a v prosluněných státech jako jsou Hawaii či Polynésie jsme poznali jedny z nejmilejších lidí. Nejtepleji nám bylo v USA a v Austrálii v pouštních oblastech, kde teploty přesahovaly 40 stupňů. Největší zima byla naopak na Zélandu, kdy nám v noci i výjimečně mrzlo.

Věci

Tím myslím obecně všechny věci, jež denně používáme. Upřímně jsem si myslela, že mi budou ty moje chybět příšerně. K mému překvapení jsem si na ty zabalené krabice, co zůstaly v Paříži, ani nevzpomněla. Během této cesty jsem si uvědomila, že člověk si vystačí s málem a to všechno, co během života nakumulujeme ve skříních a následně přesuneme do sklepa, opravdu není nezbytné. To ovšem neznamená, že si občas neuděláme radost v podobě menšího nákupu nového trička nebo suvenýru. 

Co nám chybí?

Nejvíce nám chybíte vy - naše rodiny a přátelé. Během našich cest poznáváme hodně lidí, ale setkání jsou většinou velmi krátká. Některá z nich nám ale utkvěla v paměti a doufáme, že udržíme kontakt i nadále. Někdy nám chybí bežné aktivity jako jít do kina nebo na nákupy. Občas se nám nechce nic navštěvovat, a tak zaparkujeme náš campervan na nějakém pěkném místě a čteme si, nebo píšeme blog. Od té doby, co máme campervan, oceňujeme možnost si uvařit, co chceme. Náročnější to bylo např. v USA, kdy jsme byli odkázáni na restaurace či fastfoody.

Stále spolu

Ano, i po šesti měsících, kdy jsme se v podstatě za celou dobu neopustili, se stále máme rádi :) Máme samozřejmě jiný každodenní rytmus a v rámci plánování naší cesty jsme oba museli udělat pár kompromisů, ale obecně můžeme konstatovat, že sdílíme nadšení pro stejné aktivity a že to tak snad bude i nadále. 

Rozpočet

Zatím dobrý, ale to, že naši cestu můžeme nazývat čtyřhvězdičkovou, je i díky štědré podpoře našich rodin, za což jim ještě mnohokrát poděkujeme. Měli jsme samozřejmě našetřeno dopředu a snažíme se šetřit na každodenních výdajích, abychom si pak mohli dopřát luxus například v podobě přeletu helikoptérou nad Velkým korálovým útesem. 

A jestli jsme se změnili fyzicky? Jeden z nás trochu ano, jellikož si nechává růst vlasy a když se nepotápí i vousy, což ostatně můžete posoudit na následující fotce :)