Miami - město nikdy nekončících večírků, dobrého jídla, kulturního mixu a Miami beach

A také jedné z nejvyšších zločinností v USA, drzých řidičů v kabrioletech, bohatých paniček s vyšpulenými rty a všudypřítomných peněz. Nebudeme jen pomlouvat, ale na první pohled toto město (zejména Miami Beach) působí dost snobsky. Bydlíme na South Beach, protože to je opravdu jediná turisticky zajímavá a bezpečná čtvrť ve městě (bezpečné jsou i bohaté rezidenční čtvrti kousek od centra Miami, ale pro turisty zde nic zajímavého není). Náš (drahý) hotel se nachází v Espanola way, což je příjemná ulice s bary a restauracemi ve španělském a kubánském stylu. Mimo jiné kdybyste to nevěděli, tak v Miami se nemluví anglicky, ale témeř všichni na vás začnou automaticky mluvit španělsky.

První večer trávíme procházkou po okolí a popíjením dobrého mojita. Ráno se budíme relativně brzy a odhodlaně vybíháme na ranní jogging po pláži. Pláž je krásná, rozlehlá a voda průzračná. Předpověď počasí není zrovna ideální, na Floridě je teď totiž low season, protože hodně prší. Dokonce už se objevil i první hurikán sezóny Arthur, který ale naštěstí zasáhl pouze malou část Severní Karoliny. Zatím máme ale štěstí, slunce svítí a vzduch je těžký a vlhký. Při běhu jsme se pořádně zapotili a naše sportovní dopoledne zakončíme koupačkou. 

V odpoledním programu máme vycházku po Ocean drive, ulici známé svými architektonickými skvosty ve stylu Art deco, jež byly postaveny po roce 1926, kdy celou oblast vážně poničil uragán. Fotíme a obdivujeme místní hotely, které jsou cenově nedostupné pro většinu smrtelníků, je však většinou možné navštívit alespoň lobby a jiné veřejné prostory.

Od moře se blíží velký černý mrak, usazujeme se tak na kryté terase a objednáváme si obří mojito, kterým se lehce podnapijeme. Začíná pršet a tropický liják je tak prudký, že ani krytá terasa nepomůže, a zažene tak všechny dovnitř. Výhoda je, že většinou neprší déle než deset minut, můžeme brzy pokračovat do muzea The Wolfsonian, jehož hlavním záměrem je ukázat vývoj designu v historicko-sociálně-politickém kontextu. Pokud vám to zní nezajímavě, věřte, že to je to poslední slovo, které byste po návštěvě použili, i pokud se o design vůbec nezajimáte. 

Večer chceme ochutnat místní suší, Miami je známé svou výbornou mezinárodní kuchyní, nevybereme si zřejmě tu správnou restauraci, protože lepší suši dělám i já ;). Jdeme spát brzy, abychom se zvládli vzbudit v 6 hodin ráno a odjet na jednodenní exkurzi ostrůvků Keys, jež jsou úzkým proužkem pevniny jihozápadně od floridského poloostrova. Vyjíždíme brzy ráno, abychom se vyhli dopravní špičce v Miami a v 9 hodin

jsme už na prvním z Keys - Key Largo, kde budeme šnorchlovat na Korálovém útesu. Na něj se ale dá dostat pouze lodí a cesta trvá asi půl hodiny. Ceny za tuto exkurzi se pohybují kolem 50$ na osobu + je potřeba zakoupit šnorchl, pokud nemáte vlastní. Zbytek výbavy vám zapůjčí. Máme trochu strach, abychom nebyli zklamaní, ale nakonec jsme příjemně překvapeni pěknými barvami korálů a množstvím druhů ryb. Pod jedním kamenem najdeme dokonce schovanou langustu. Na lodi se navíc projíždí mangrovovým močálem a když budete mít štěstí, uvidíte další zajímavá zvířata. Na exkurzi máme pouze jeden den, zastavujeme se tedy ve visitor centru, kde si necháme poradit, co bychom měli stihnout. Jeden den je na návštěvu málo, nepojedeme tedy až na západní konec Key West. Pokud se rozhodnete na Keys přespat, připravte se na vysoké ceny hotelů, které se navíc zdvojnásobují o víkendu. Samotná jízda autem přes ostrovy stačí k tomu, abychom byli ohromeni nádhernou barvou vody, zároveň jsme dost překvapeni, do jaké míry jsou ostrovy zastavěné. Vidíme honosné rezidence a hotely a říkáme si, že to z ekologického hlediska nebude asi příliš pozitivní.

Za celý den jsme ještě stihli:

- projít se po historickém Seven mile bridge, který spojoval dva z Keys

- sníst dle místního mínění nejlepší pizzu na ostrovech v restauraci, kde mají hosté hezký zvyk přilepit na zeď či strop při jejich návštěvě dolarovou bankovku (prý je tu už více než 100 000 dolarů!)

- v přístavu pozorovat kapustňáka, který zrovna proplouval kolem 

- diskutovat u piva s místní paní, která nám dala několik rad na zbytek naší cesty po USA.

Z našich dalších zážitku z Miami stojí ještě za zmínku návštěva nejznámějšího night clubu Liv, kam bychom se normálně nedostali (a asi bychom se o to ani nesnažili). Šli jsme totiž na večeři s Natalie, což je paní, kterou jsme potkali v Las Vegas. Byla moc ochotná a byli jsme až témeř dojati, kolik rad a tipů nám dala. Ve zmíněném night clubu pracoval jeden z jejich klientů, který nás následně pustil dovnitř. Klub se nachází v jednom luxusním hotelu, vstup běžně stojí 100$ na osobu a fronta tam byla minimálně na hodinu. Vyhazovači přísně filtrují, koho pustí dovnitř, a to pouze na základě vzhledu. Pokud tedy nejste vhodně oblečeni, což zejména u dívek znamená mít mikro sukni, boty na super vysokých podpatcich a výstřih až na zem (proto bych se tam za normálních okolností nedostala:), máte smůlu a budete odfiltrováni z fronty a všichni to navíc uvidí. Uvnitř jsme si koupili dva malé drinky za 40 dolarů a pozorovali jsme miamskou smetánku. Hrál nějaký (prý) známý DJ a aby se boháči nenudili, každých 15 minut bylo nějaké zpestření v podobě tančících plyšových králíčků, velkých nafukovacích balónů či vodopádu barevných třpytek. Klub byl krásný, ale překvapilo nás, že skoro nikdo netancoval, přišlo nám tedy, že cílem většiny lidí bylo pouze se zde ukázat. 

Miami si prostě žije svým lehce snobským rytmem a vy se můžete rozhodnout, zda se vám to líbí a nebo ne. Mně osobně se líbilo město samotné z pohledu architektury, ale žít bych tu nechtěla, povahy lidí, kteří se sem stěhují a mají svůj velký sen vydělat spoustu peněz, mi nejsou moc blízké...