Z Chicaga na východ do Badlands NP

Několik dní v krásném (ale hlučném) hotelu v Chicagu je za námi a můžeme se vydat na další dlouhou cestu z východu na západ tentokrát po severní části USA. Spolu s mými rodiči pojedeme až do Seattlu a během tohoto road tripu projedeme státy Illinois, Iowa, South Dakota, Wyoming, Montana, Idaho, Oregon a nakonec Washington. Tyto severní státy jsou určitě méně navštěvované než jejich konkurenti na jihu a západě, v první etapě cesty není k vidění nic jiného než kukuřičná pole, umožní nám nicméně navštívit Badlands National Park, Mount Rushmore National Monument (hlavy prezidentů vytesané ve skále), Crazy Horse (indiánská konkurenční verze bojovníka rovněž vytesaného ve skále), Black Hills National Forest, Yellowstone a Grand Teton National Park, Crater Lake, Mount St Helens a Mt Rainier. Cesta pro nás bude spíše odpočinková, řídit bude zejména tatínek, budeme mít i víc času na psaní blogu (Steph má krátkodobou výhodu, jelikož mu při psaní v autě není špatně). Navíc se nemusíme zabývat organizací a hledáním ubytováni, to zas perfektně připravila mamka, takže zkrátka teď jsme na opravdové dovolené!

Změnili jsme také auto, obří SUV Nissan Armada bude naším společníkem na další tři týdny. Máme floridskou značku, jež bude často prvním impulsem k tomu, aby se nás Američané ptali, zda jsme opravdu přijeli autem až z Floridy. S velikostí auta nám vzrostla i spotřeba, táta si dokonce první den myslel, že mu v noci někdo odčerpal benzin, což se při dalším sledování nepotvrdí a po dlouhých výpočtech zjistíme, že auto vyžaduje zhruba 14 litrů na 100km! Nedoporučujeme tedy jako vhodné auto do Evropy...Ale jede se nám hezky.

První dva dny jsou ve znamení rovné dálnice a kukuřičných polí. První noc trávíme v Des Moines, v pěkně vybaveném hotelu jdeme po 6 hodinách sezení v autě alespoň do fitka a pereme prádlo (už zvládáme zapnout a vypnout snad všechny druhy praček a sušiček v Severní Americe). Místní sušička je zrovna mimo provoz, musíme tak improvizovat (viz umělecké foto).

K první turisticky zajímavé oblasti přijedeme další den odpoledne. Národní park Badlands nám připomíná Painted Desert na jihozápadě USA, různé geologické vrstvy vytvářejí líbivé barevné efekty a špičaté tvary skal zase podtrhují nehostinnost celé oblasti. V parku je několik kratších stezek, po jedné z nich se vydáváme a mně se bohužel podaří zakopnout i s foťákem v ruce a poškodím tak objektiv, který sice stále fotí, ale zasekává se při ostření. Steph vhodně poznamenal, že je dobře, že nemáme profesionální výbavu (ono se mi totiž už jednou povedlo spadnout s jinou zrcadlovkou do vody...)

Na cestě nás k nelibosti mého otce a k radosti Stepha doprovázejí stovky motorkářů vydávajících neuvěřitelný hluk na svých Harleyích. Říkáme si, že to asi musí být populární oblast, ale jeden místní pán nám následně vysvětlí, že se jedná o tzv. Sturgis Motorcycle Rally, která se koná každý rok a sjíždějí se na ní motorkáři z celého světa. Příští rok bude 75. edice, účastníků prý bude ještě víc! Na Wikipedii jsme našli, že ročníku 2005 se zůčastnilo více než 500 000 motorkářů a během celé rally došlo k 405 zatčením a ukradly se motorky v hodnotě 250 000 dolarů.

U této příležitoti jsme se bavili tím, že jsme sepsali definici těchto "bikerů". Většinou se jedná o staršího pána s výraznou nadváhou a nejlépe plnovousem, jenž sedí na hlučném stroji, má na sobě koženou bundu, minimálně jedno povinné tetování a delší vlasy mu vlají během jízdy (to platí pro ty mladší, kteří ještě nějaké mají). Za ním často sedí dáma se stejnými proporcemi a odpovídajícím šarmem. Našim mužům se nejvíce líbily dívky v bikinách stojící u silnice s cedulí "let me wash what´s between your legs!"

:)

Shennadoah Valley aneb zase ten medvěd

Na začátku si dovolím odkázat ty, co rozumí, na francouzskou verzi našeho blogu, kde Steph do detailu popsal, co se stalo v Charlotte.(barastephintheworld.blogspot.com) Jelikož bych to asi nezvládla s takovou přesností, shrnu to velmi rychle: Steph chtěl jezdit v super rychlém autě na okruhu NASCAR, začalo pršet a bylo to zrušeno. Tímto máte všechny důležité informace:) 

Naše nálada při odjezdu z Charlotte je kvůli přerušenému programu na NASCAR okruhu dost podobná počasí, ale brzy se nám zlepší po výborném obědě ve vynikající mexické restauraci. Čeká nás teď cesta na severozápad do vnitrozemí, kde se nachází Shennadoah National park, jež navazuje na o něco více jižněji položené Great Smokey Mountains.

Náš průvodce nás zaujal popisem turistické atrakce známé jako Natural bridge. Když na určené místo přijedeme, jsme hned na první pohled odrazeni přítomností koňských kočárů a obchodu plného kýčovitých upomínkových předmětů, je nám hned jasné, že se jedná o prvotřídní past na turisty. Natural bridge je totiž kus skály ve tvaru mostu, který ovšem neuvidíte, pokud nezaplatíte dost drahé vstupné. A pozor, když se setmí, je Naturel bridge osvětlený! Takže jsme se jednohlasně shodli, že tento zázrak přírody vynecháme a výdáme se do Lexingtonu, kde se nachází jedna z nejprestižnějších vojenských škol v zemi. Jsou teď ale prázdniny, nemůžeme se tak jít podívat na studenty, jak pochodují při pravidelných cvičeních. 

Noc trávíme ve standardním motelu u dálnice a večer si zpestříme podívanou na naprosto šílenou aktivitu, kterou se Američané velmi baví, a tím je tzv. Tractor pulling. Jestli nevíte, co to je, doporučuji vám si najít nějaké video na YouTube. (Případně shlédnout video na Stephově profilu na Facebooku)

Další den ráno nás čeká nepříjemné zjištění, že se nám někdo snaží vykrást kreditní kartu (dostali jsme sms zprávu o transakci, kterou jsme neprovedli). To se bohužel potvrdilo, když voláme banku. Problém v USA je ten, že po vás nikdy nikdo nechce pin kód a pokud platíte kartou v restauraci, vždy si ji vezmou s sebou a přinesou vám ji zpět s účtem k podepsání. Kdokoli si tak může udělat kopii a použít číslo karty na internetu. Naštěstí prošla pouze jediná transakce v hodnotě zhruba 800$, které by nám banka brzy měla vrátit. I tak nám to zkomplikovalo život, jelikož jsme museli kartu zablokovat a novou kartu jsme si nechali poslat do Chicaga do hotelu, kde budeme po dobu 3 dní, což je docela napínavé. Banka nás ale ujistila, že pošlou kartu DHL a že ji dostaneme včas.

Z Lexingtonu vede do Shennadoah Valley National Park tzv. Scenic highway, což je většinou cesta, která nabízí krásné scenérie a rovněž je často velmi klikatá. Blue ridge parkway (což je jméno té cesty) obě kritéria splňuje. Vede v podstatě celou dobu po hřebenech pohoří a na četných vyhlidkách můžete obdivovat pěkné výhledy do údolí. Po dlouhé době zase spíme v kempu a připomínáme si, jak se správně chovat v místech, kde je přítomný medvěd. Následující den si tohoto tvora budeme moct prohlédnout na vlastní oči, když nám při jízdě autem přejde přes silnici. Zastavíme se (což se samozřejmě nemá) a fotíme si krásného medvěda černého. Zřejmě to byla medvědice, protože v lese zahlédnu ještě jeden pohyb něčeho menšího a pravděpodobně to bylo její medvídě. Raději se už více nepřibližujeme a spokojeni pokračujeme dál. Shennadoah nabízí velké množství spíše lehčích stezek s loukami, malými potůčky a vodopády. Připomíná mi to tady Beskydy :)

Celá oblast je navíc velmi příjemná, co se počtu turistů týče. Všichni zřejmě jedou až do Great Smokey Mountains, najít ubytováni bylo velmi snadné.

Z údolí už je to jen hodinu cesty do Washingtonu DC, kde stravíme další dva dny.

lehce rozmazaný medvěd v lese

Cesta probíhá podle plánu, začínáme ale být trochu unavení z řízení a nonstop turistických aktivit. Docela se těšíme, že si jeden den odpočineme, nevíme ale kdy, je toho moc k vidění!

Saint Augustin, Savannah a Charleston - města evropského stylu

Vyjíždíme opět doprovázeni vydatným tropickým deštěm. Řídím a jsem ve stresu, jelikož není vůbec nic vidět, stěrače nestíhají a některá auta nebezpečné brzdí a zastavují na kraji silnice. Steph je také ve stresu, ale kvůli mně :) po dálnici se ploužíme rychlostí 50 km/h, jediní, kteří nezpomalují, jsou kamiony, jež si razí cestu levým pruhem. No prostě hrůza! Ale stejně jako v předchozích dnech se bouře přehnala rychle a za chvíli už zase svítí sluníčko. Přijíždíme do Saint Augustin, přímořského turistického města, které Američani milují pro jeho historické domy postavené v evropském stylu a pitoreskní uličky s bary a kavárnami. Prostě to, co máme v Evropě skoro v každém městě, je tady vrcholnou atrakcí a vyslouží si minimálně pár OH MY GOD! během obdivování.

Prochazka po městě je ale příjemná a moc nám chutná i v místní mexické restauraci, kde si dáme výborné "UFO burrito" (tak se jmenovalo, nevím, z čeho bylo). Polední pauzu zakončíme mísou zmrzliny (ano mísou, protože servírovat ji v normálním kornoutku či kelímku by nebylo dostatečně americké) a vyrážíme po pobřeží dál na sever, abychom brzy odpoledne dorazili do Savannah, kde k našemu potěšení dají v hotelu lepší pokoj. Máme konečně chvíli čas a pereme prádlo, jdeme do fitka (kde je potřeba si na běžícím páse dávat pozor na nastavení rychlosti, jelikož se jedná o míle a ne kilometry za hodinu, Steph se málem přerazil, když si nastavil 12 mph) a na HBO sledujeme Gravitaci.

Na prohlídku Savannah máme témeř celý další den. Město je to opravdu nádherné se širokými ulicemi, které lemují typické duby s lehce svěšenými větvemi pod tíhou místního druhu mechu. Je tu mnoho příjemných parků s fontánami a lavičkami. Nemůžeme se vynadívat a nepřekvapuje nás, že se sem hodně Američanů stěhuje na důchod. Vizuálně je tu vše možná až příliš dokonalé. Podaří se nám najít pěknou kavárnu (pro jednou tedy vynecháme Starbucks, kde je jediné poživatelné kafe v USA) a po dlouhé době nám naservírují tak dobré espresso, že si k překvapení zaměstnanců dáme hned ještě jedno.

Po pěkné vycházce a dobrém obědě jsme už opět na cestě do Charlestonu, kde se nám na poslední chvíli podařilo zarezervovat hostel blízko centra. Charleston je studentské město a ve čtvrtek večer je ve všech restauracích a barech dost rušno. Podaří se nám objevit malou příjemnou restauraci, kde se dáme výborně chutnající tapas a večerní menu zakončíme jedním z nejlepších creme brulée, co jsem kdy jedla. Dokonce se servírky ptáme, zda je kuchař Francouz, protože to jinak není možné. Prý nebyl...:)
Architektonicky je Charleston opět blízký evropskému stylu. Na pobřeží jsou nádherné rezidence a následující dopoledne věnujeme jejich návštěvě. Vypadá to jako další příjemné město na život v Americe.
Je krásně a u oceánu je příjemný svěží vzduch.