Amerika baby

Vše je připraveno a muzeme vyrazit! Let z Paříže do Frankfurtu proběhl podle plánu a na čas. Ve Frankfurtu byl následně problém s vydáním našich zavazadel, na která jsme čekali více než hodinu. Hotel Meininger hned vedle letiště byl moc příjemný a z okna jsme mohli sledovat přistávající letadla. I přes velkou únavu jsme se rozhodli vyrazit na krátkou prohlídku města. Jakmile jsme dorazili na hlavní náměstí před katedrálou, našli jsme si pěknou hospůdku s pravými frankfurtskými párky a německým pivem.

Spát jsme šli brzy, budíček je nastaven na 6:30 a letadlo odlétá v 10:05. Oba se několikrát budíme v průběhu noci, asi už se moc těšíme na odlet.

Ráno si v hotelu ještě stihneme dát kafe a míříme na letiště, kde si musíme sami zaregistrovat zavazadla. Myslím,že brzy už nebudou na letišti pracovat žàdní lidé a budeme se domlouvat pouze s různými mašinkami, které nám následně sežerou zavazadlo a pošlou ho neznámo kam. Boarding začíná včas, a tak v 10:05 opravdu startujeme v Boeingu 747 směr LAX. Před námi samozřejmě sedí početná německá rodinka s 5 dětmi, jedno z dětí musí být slyšet až v kokpitu vždy, když se snaží upoutat pozornost informací o startujícím či přistávajícím letadle ( a že jich je ve Frankfurtu hodně). Naštěstí je po zbytek letu docela hodné a sleduje pohádky.

Let trvá 11h, stihneme tak shlédnout několik filmů (Her - originální romanticko-dramatická myšlenka , 3 days to kill - akční blbost odehrávající se v Paříži, 12 years a slave - Oscar je zasloužený)

Během letu pozorujeme Grónsko a ledovce, Labrador, Kanadu a nakonec i Spojené státy. Ta země je opravdu obří a na první pohled bych řekla, že tu ani nikdo nežije. Přistání je klidné a my z okénka vidíme, že je krásně, i přesto, že centrum LA je zahaleno bílou mlhou (nebo možná smogem). Čeká nás teď pohovor s imigračním úředníkem, který rozhoduje o tom, zda budete moct vstoupit do jeho země. Po hodině čekání ve frontě jsme konečně na řadě. Náš úředník je moc milý a vypadá, že ho náš projekt cesty kolem světa zaujal. Pokládá nám jen pár otázek a vše probíhá OK (kromě toho, když se Stepha zeptal, co je jeho occupation a ten si myslel, že se ho ptá na jeho koníčky).

V pase máme razítko a vyrážíme hledat zavazadla, která už krouží na pohyblivém páse. Člověk má vždy takový nevysvětlitelný pocit malého štěstí, když se shledá se svým batohem. 

Jdeme vyzvednout auto, na které opět musíme vystát frontu. Mezitím už zvládneme několikrát ležérně odpovědět na otázku "How are you guys doing today?" Náš pán vydávající auta se nás ovšem nezeptá, což je v USA špatné znamení...je nepříjemný a snaží se nám prodat lepší model auta (dražší samozřejmě) a pojištění navíc, které už je dávno v ceně. Nakonec nás nechá odejít na parkoviště, kde si můžeme vybrat naše nové auto. Volíme černý Jeep Cherokee a doufáme, že nám bude dobře sloužit následující dva měsíce.

Vyrážíme směr Hollywood, kde máme zarezervovaný hotel na dvě noci. Steph řídí a moc se mu to líbí, připadá si prý jako v GTA :)

Hotel Hollywood Travelodge je typický americký motel s parkovištěm před pokoji. Kousek od nás je stanice metra, jedeme se hned podívat na Hollywood boulevard. Zde zahlédneme například Darth Vadera, Spidermana, Marylin Monroe a další známé filmové postavy. Je tu narváno, navíc má premiéru jakýsi film, o kterém jsme neslyšeli a lidé zde čekají na celebrity, o kterých jsme ovšem také nikdy neslyšeli (Steph by ovšem byl schopen se zeptat Brada Pitta, kolik je hodin, aniž by věděl, kdo to je).

Začínáme být dost unavení, v Evropě je už skoro ráno, ale snažíme se vydržet co nejdéle vzhůru, abychom se lépe přizpůsobili časovému posunu. na večeři jdeme do japonské restaurace a konstatujeme, že i kousky sashimi jsou v USA dvakrát tak větší. Navíc k tomu překvapivě servírují jakousi majonézoidní omáčku, no fuj.

Po návratu do hotelu okamžité usínáme, abychom se s úsměvem mohli vzbudit ve 4h ráno. Asi to s tím časovým posunem nebude tak jednoduché...