Po východním pobřeží

Těch pár spíše odpočinkových dní v Miami nám udělalo dobře a nově získanou energii budeme teď potřebovat na další dlouhou část road tripu, během něhož přejedeme východní část USA až do New Yorku. Jedno dopoledne ještě věnujeme návštěvě národního parku Everglades, kde na aligátoří farmě asistujeme krmení těchto impozantních zvířat. Můžeme si dokonce pochovat malého aligátorka, kterému se to ale asi moc nelíbilo a neustále vrčel a vibroval. Projedeme se také na air boatu, což je loď s velikánskou vrtulí vzadu, jezdí se s ní po močálech a vydává příšerný hluk. Počasí nám ovšem moc nepřeje, a tak musíme z parku odjet o něco dřív pronásledováni tropickým lijákem. Naší dnešní destinací je Cocoa Beach, turistické pobřežní městečko, které znají všichni surfaři, jelikož se zde narodil několikanásobný šampion v surfování Kelly Slater. 

Cocoa Beach je také kousek od Cap Canaveral, kde se nachází Kennedyho Space Center a koncentrují se zde všechny aktivity NASA. Krátká anekdota na začátek: v den našeho příjezdu jsme se dozvěděli, že toho dne ráno byla odpálena raketa se zásobováním mezinárodní vesmírné stanice. Trošku nás zamrzelo, že jsme se nepodívali dříve na plánované starty, ale co naděláme...

Exkurze Kennedyho centra nám vše ale vynahradila. Pokud se někdy ocitnete poblíž, je nemožné odjet bez návštěvy. Park je rozdělený na několik tematických částí a během dne jsme tak mohli obdivovat raketoplán Atlantis, některé z modulů Apollo a raketu Saturn V. Vše je navíc doplněno srozumitelným výkladem a popisy, nemusíte tedy být vystudovaný inženýr astrofyzik, abyste věděli o čem je řeč. Zajímavá byla také část, která vysvětlovala historické souvislosti tzv. Hvězdných válek během studené války. Dnes bychom řekli, ze se možná historie bohužel bude opakovat...

Hodinová exkurze autobusem nás pak zavezla k odpalovací rampě PAD39, ze které startovaly všechny rakety a raketoplány a kterou jste mohli vidět v různých filmech např. Armageddonu.

Steph byl nadšen, jako každý malý kluk chtěl být astronautem, a odpoledne tak odjíždíme doprovázeni další bouří ale spokojeni. 

Fanoušci rychlých aut teď určitě budou vědet o čem mluvím (já jsem to do příjezdu netušila), když jim řeknu, že další noc trávíme v Daytona Beach, kde se nachází jeden z nejznámějších okruhů závodů NASCAR. Daytona je také známá jako populární destinace vysokoškolských studentů, kteří zde v nepřetržitě podnapilém stavu tráví tzv. Spring break. Pokud se zrovna koná jeden ze závodů, je potřeba si rezervovat ubytováni až 1 rok! dopředu. My jsme zde v mrtvé sezóně, nemáme tedy problém sehnat hotel kousek od závodního okruhu a za přijatelnou cenu. Večer se procházíme po pláži, jejíž písek je tak tvrdý, ze se na ní dá za poplatek vjet autem a pozorovat moře s "koly ve vodě".

Ráno jsme se na přání Stepha vydali na obhlídku NASCAR okruhu, jehož návštěva je samozřejmě možná za poplatek. Nicméně nás stále zlobí počasí, prší už od rána a prohlídky jsou až do odvoláni zrušeny z důvodu nebezpečí blesků. Steph je trošku smutný, ale aspoň se může vyfotit u jednoho ze závodních aut. Kombinace špatného počasí a NASCAR nás postihne ještě jednou později v Charlotte...

Miami - město nikdy nekončících večírků, dobrého jídla, kulturního mixu a Miami beach

A také jedné z nejvyšších zločinností v USA, drzých řidičů v kabrioletech, bohatých paniček s vyšpulenými rty a všudypřítomných peněz. Nebudeme jen pomlouvat, ale na první pohled toto město (zejména Miami Beach) působí dost snobsky. Bydlíme na South Beach, protože to je opravdu jediná turisticky zajímavá a bezpečná čtvrť ve městě (bezpečné jsou i bohaté rezidenční čtvrti kousek od centra Miami, ale pro turisty zde nic zajímavého není). Náš (drahý) hotel se nachází v Espanola way, což je příjemná ulice s bary a restauracemi ve španělském a kubánském stylu. Mimo jiné kdybyste to nevěděli, tak v Miami se nemluví anglicky, ale témeř všichni na vás začnou automaticky mluvit španělsky.

První večer trávíme procházkou po okolí a popíjením dobrého mojita. Ráno se budíme relativně brzy a odhodlaně vybíháme na ranní jogging po pláži. Pláž je krásná, rozlehlá a voda průzračná. Předpověď počasí není zrovna ideální, na Floridě je teď totiž low season, protože hodně prší. Dokonce už se objevil i první hurikán sezóny Arthur, který ale naštěstí zasáhl pouze malou část Severní Karoliny. Zatím máme ale štěstí, slunce svítí a vzduch je těžký a vlhký. Při běhu jsme se pořádně zapotili a naše sportovní dopoledne zakončíme koupačkou. 

V odpoledním programu máme vycházku po Ocean drive, ulici známé svými architektonickými skvosty ve stylu Art deco, jež byly postaveny po roce 1926, kdy celou oblast vážně poničil uragán. Fotíme a obdivujeme místní hotely, které jsou cenově nedostupné pro většinu smrtelníků, je však většinou možné navštívit alespoň lobby a jiné veřejné prostory.

Od moře se blíží velký černý mrak, usazujeme se tak na kryté terase a objednáváme si obří mojito, kterým se lehce podnapijeme. Začíná pršet a tropický liják je tak prudký, že ani krytá terasa nepomůže, a zažene tak všechny dovnitř. Výhoda je, že většinou neprší déle než deset minut, můžeme brzy pokračovat do muzea The Wolfsonian, jehož hlavním záměrem je ukázat vývoj designu v historicko-sociálně-politickém kontextu. Pokud vám to zní nezajímavě, věřte, že to je to poslední slovo, které byste po návštěvě použili, i pokud se o design vůbec nezajimáte. 

Večer chceme ochutnat místní suší, Miami je známé svou výbornou mezinárodní kuchyní, nevybereme si zřejmě tu správnou restauraci, protože lepší suši dělám i já ;). Jdeme spát brzy, abychom se zvládli vzbudit v 6 hodin ráno a odjet na jednodenní exkurzi ostrůvků Keys, jež jsou úzkým proužkem pevniny jihozápadně od floridského poloostrova. Vyjíždíme brzy ráno, abychom se vyhli dopravní špičce v Miami a v 9 hodin

jsme už na prvním z Keys - Key Largo, kde budeme šnorchlovat na Korálovém útesu. Na něj se ale dá dostat pouze lodí a cesta trvá asi půl hodiny. Ceny za tuto exkurzi se pohybují kolem 50$ na osobu + je potřeba zakoupit šnorchl, pokud nemáte vlastní. Zbytek výbavy vám zapůjčí. Máme trochu strach, abychom nebyli zklamaní, ale nakonec jsme příjemně překvapeni pěknými barvami korálů a množstvím druhů ryb. Pod jedním kamenem najdeme dokonce schovanou langustu. Na lodi se navíc projíždí mangrovovým močálem a když budete mít štěstí, uvidíte další zajímavá zvířata. Na exkurzi máme pouze jeden den, zastavujeme se tedy ve visitor centru, kde si necháme poradit, co bychom měli stihnout. Jeden den je na návštěvu málo, nepojedeme tedy až na západní konec Key West. Pokud se rozhodnete na Keys přespat, připravte se na vysoké ceny hotelů, které se navíc zdvojnásobují o víkendu. Samotná jízda autem přes ostrovy stačí k tomu, abychom byli ohromeni nádhernou barvou vody, zároveň jsme dost překvapeni, do jaké míry jsou ostrovy zastavěné. Vidíme honosné rezidence a hotely a říkáme si, že to z ekologického hlediska nebude asi příliš pozitivní.

Za celý den jsme ještě stihli:

- projít se po historickém Seven mile bridge, který spojoval dva z Keys

- sníst dle místního mínění nejlepší pizzu na ostrovech v restauraci, kde mají hosté hezký zvyk přilepit na zeď či strop při jejich návštěvě dolarovou bankovku (prý je tu už více než 100 000 dolarů!)

- v přístavu pozorovat kapustňáka, který zrovna proplouval kolem 

- diskutovat u piva s místní paní, která nám dala několik rad na zbytek naší cesty po USA.

Z našich dalších zážitku z Miami stojí ještě za zmínku návštěva nejznámějšího night clubu Liv, kam bychom se normálně nedostali (a asi bychom se o to ani nesnažili). Šli jsme totiž na večeři s Natalie, což je paní, kterou jsme potkali v Las Vegas. Byla moc ochotná a byli jsme až témeř dojati, kolik rad a tipů nám dala. Ve zmíněném night clubu pracoval jeden z jejich klientů, který nás následně pustil dovnitř. Klub se nachází v jednom luxusním hotelu, vstup běžně stojí 100$ na osobu a fronta tam byla minimálně na hodinu. Vyhazovači přísně filtrují, koho pustí dovnitř, a to pouze na základě vzhledu. Pokud tedy nejste vhodně oblečeni, což zejména u dívek znamená mít mikro sukni, boty na super vysokých podpatcich a výstřih až na zem (proto bych se tam za normálních okolností nedostala:), máte smůlu a budete odfiltrováni z fronty a všichni to navíc uvidí. Uvnitř jsme si koupili dva malé drinky za 40 dolarů a pozorovali jsme miamskou smetánku. Hrál nějaký (prý) známý DJ a aby se boháči nenudili, každých 15 minut bylo nějaké zpestření v podobě tančících plyšových králíčků, velkých nafukovacích balónů či vodopádu barevných třpytek. Klub byl krásný, ale překvapilo nás, že skoro nikdo netancoval, přišlo nám tedy, že cílem většiny lidí bylo pouze se zde ukázat. 

Miami si prostě žije svým lehce snobským rytmem a vy se můžete rozhodnout, zda se vám to líbí a nebo ne. Mně osobně se líbilo město samotné z pohledu architektury, ale žít bych tu nechtěla, povahy lidí, kteří se sem stěhují a mají svůj velký sen vydělat spoustu peněz, mi nejsou moc blízké...

Po stopách aligátora

Nasedáme do vyhřátého auta a vyrážíme na východ směr Florida. V Louisianě ještě navštěvujeme jednu z bývalých třtinových plantáží, kterých je zde několik a můžete si je za poplatek prohlédnout. My si vybíráme Oak Alley plantation, jejíž příjezdová cesta je lemovaná krásnou dubovou alejí. Prohlídka je doplněna o zajímavé informace o životě místních otroků (také bývalých samozřejmě).

Po obědě se ještě rychle zastavujeme v Baton Rouge a pak už míříme po pobřeží dál na východ.

Sjíždíme z dálnice a jedeme po menší pobřežní cestě, kde obdivujeme honosné letní rezidence bohatých Američanů. Pláže jsou tu široké a s bílým pískem. Občas zahlédneme na moři ropnou plošinu, kterých je v zálivu hodně, a jednou z nichž byla také nechvalně známá plošina Deepwater Horizon, jež v roce 2010 zamořila velkou část mexického zálivu.

Spíme v městečku Mobile, kde neděli večer marně hledáme otevřenou restauraci. Jediný podnik nabízející jistou formu stravování je hlučný bar, před nímž se potácí pár místních opilců. Vzdáváme to a vracíme se zpět do hotelu. 

Následující den jdeme na prohlídku vojenské lodě Alabama USS, jež vyšla vítězně z několika velkých bitev během druhé světové války. Bylo to zajímavé a i přes ohromující velikost lodi působila většina místností velmi klaustrofobicky. Nejvíce nás asi vyděsil operační sál, který nás utvrdil v tom, že námořnický život není žádné peříčko.

Míříme dnes do Orlanda a vybíráme si pobřežní cestu, která je sice delší než dálnice, ale nabízí krásné výhledy na moře. Pláže jsou stále bělostné a po obědě se jdeme na chvíli vykoupat, ale kupodivu nejsme příliš přesvědčeni čistotou vody, ve které plavou miniaturní zelené řasy a vytváří podivnou lepivou texturu. No, jdeme se radši hned osprchovat a jedeme dál. V Orlandu jsme si zarezervovali hotel blízko zábavního parku Seaworld, kam jsme původně chtěli jít. Orlando je známé právě pro vysokou koncentraci těchto parků. Rodiny sem jezdí s dětmi a na návštěvu všech parků by vám nestačilo ani 14 dní. Steph pečlivě studuje seznam a popisy, abychom si vybrali ten správný. Nakonec zjistí, že by nejraději šel do parku Busch gardens s adrenalinovými horskými dráhami, který je ovšem 80 mil daleko...musí si tedy vybrat jiný. Seaworld nakonec nahradíme Universal Studios (floridská verze parku, který jsme navštívili už v Hollywoodu) a jsme za to rádi. Je také kousek od našeho hotelu, a tak ráno vyrážíme brzy, abychom se vyhnuli davům. Davy už

tam ale byly také, a tak poslušně následujeme instrukce parkovacích agentů a ztrácíme se v obřím parkovišti. Parkoviště stojí 17$ na den, teď ještě zaplatit 100$ na osobu za vstup a zábava může (za tu cenu povinně) začít. Důležité je vždy si vyhlídnout nejpopulárnější atrakce na začátku, dokud není moc lidí, a ty vzít útokem. Začínáme tak šílenou horskou dráhou Hulk, která vám určitě pomůže strávit snidani, pokud jste nějakou měli, několikrát vás otočí hlavou dolů a nakonec šílenou rychlostí projede zamlženým tunelem, ze kterého se na vás dívají vystrašení a fotící příbuzní těch, co absolvují jízdu smrti.

No, a co vám budeme povídat, takhle to šlo celý den, až nám bylo špatně ;) mně se nejvíce líbil svět Harryho Pottera (jsem velký fanoušek), ve kterém je vybudovaná pěkná kopie Bradavického hradu a vesničky Prasinky. Odpoledne nám ještě zbývá trochu času na shopping v outletech, kterými je Orlando také pověstné. V podvečer se spouští první tropický liják, kterých si v následujícím týdnu  užijeme ještě několik. Zítra jedeme do Miami, kde na pár dní odložíme volant a odpočineme si na krásné Miami Beach. Aligátor po cestě nebyl žádný, možná v příštím článku ;)